Shawl

Na obrazovku se line barva jako dech na sklo. Nejsem si ani jistý, jestli tohle vůbec hra je, nebo jen nějaký hypnotický spořič, co se zatoulal mezi devadesátkové kousky v DOSBoxu.

Shawl je experiment z roku 1986 — minimalistický puzzle či spíš meditace v pixelech. Na černém pozadí se v pomalém tempu rozprostírá jednobarevný útvar, který se mění, transformuje a nutí tvůj mozek, aby v tom hledal logiku. Cíl? Netušíš. Pravidla? Nikde. Jsi tam sám s tím, co vidíš, a musíš přijít na to, co s tím.

Ovládání je primitivní — vlastně si nejsem jistý, jestli funguje vůbec. Buď se věci hýbou samy od sebe, nebo máš nějakou neviditelnou kontrolu, která nemá jasné zobrazení. Není tady žádné skóre, žádné životy, žádný zvuk. Jen tvá chuť koukat a čekat. Když to děláš dost dlouho, začneš věřit, že v tom musí být něco hlubokého. Možná v tom i je.

Dnes na to koukám jako na designérskou kuriozitu — něco, co by se stejně dobře vešlo na uměleckou školu. Hra se nedá vyhrát ani prohrát. A vlastně je to jedno: procházíš si ji, respektive ji snášíš, a pak máš pocit, že jsi prožil něco abstraktního. Zestárla? Ne. Nikdy nebyla součástí času.

Pokud tě zajímá, jak vypadal počátek experimentálních her a co zabíralo paměť na PC s 512 KB, Shawl stojí za skromný klik. Není to zábava v klasickém slova smyslu. Je to spíš připomínka, že počítač byl kdysi také nástrojem na vyvolávání nálady, ne jen na střílení a jízdu.