Citizens - Backwater Affairs!

Někdy je nejlepší charakteristika hry v tom, co o ní vůbec nevíš. Citizens: Backwater Affairs z roku 1996 je právě takový záhadný kousek — hra bez jasného žánru, bez viditelného výrobce, která se v paměti retro scény drží jako špína na tričku. Spustíš ji a najednou tě pára chytá.

Jde o něco mezi strategií a simulátorem života v zapadlé americké městečce. Má se jednat o sérii, ale nic podobného se nikdy neobjevilo. Ovládáš postavu, která se pohybuje po mapě, jedná s místními postavami a snaží se něco provést — podrobnosti zůstávají mlhavé, je to jako když se probudíš v snu a nevíš, proč jsi v tom záchodě. Grafika je dost primitívní i na dobu vydání, paleta barev střídmá, animace chybějící. Ale právě tímto divným vzhledem hra fascinuje — není to hezké, ani to nechce být.

Hraje se pomalu, přemýšlivě. Nejde o adrenalin nebo reflexy. Namísto toho se koukáš, co dělat dál, čteš dialogy psané angličtinou se zvláštním nádechem, a cítíš, že se v tom všem něco odehrává. Chybí ti návod, aby sis věci ujasnil — a to je buď geniální, nebo frustrující. Ovládání je těžkopádné, interakce někdy nejasné. Po chvíli přestáváš věřit, že hra vůbec má konec nebo smysl.

Právě tímhle ji lidé pamatují. Citizens: Backwater Affairs není zábava v klasickém smyslu, je to spíš artefakt — svědectví o tom, že v devadesátkách se v garáži či malých studijích rodily i tyhle bizarní pokusy. Hra postrádá lesk AAA titulů, ale má něco, co jim chybí — autentickou divnost. Cítíš, že ji někdo dělal bez velkého rozpočtu, bez jasné vize, ale s nasazením.

Dnes na ni skočíš přes DOSBox nebo webový emulátor jen jako na zajímavost. Úplně ji neporozumíš. Možná to je správně. Je to hra z doby, kdy se ještě mohly vydávat věci, které nikdo pořádně nechápal, včetně samotných tvůrců.