Ortotris

Ortotris? Pravděpodobně jsi o něm nikdy neslyšel, přestože v devadesátkách koukat na obrazovku počítače znamenalo střet s nějakou variantou Tetrisu skoro každý den. Tohle není kopie — je to pokus udělat ze skládání kostek něco trochu jiného, i když se mu to povedlo jen částečně.

Jde o klasickou puzzlovku, kde padají tvary a ty je skládáš do řad. Když vyplníš řadu kompletně, zmizí. Zvyknu si na to. Ale Ortotris má jednu zásadní rozdílnost: místo toho, aby se blok otáčel standardně, tady manipuluješ s rozměry kostek úplně jinak. Vlastně — přiznám si, že přesná mechanika už v paměti není ostrá. Vzpomínám jen na pocit, že to není "normální Tetris", ale něco divnějšího, co tě chvíli zmátlo a pak jsi se s tím sebral.

Hraje se to na starém MS-DOSu s grafkou, která vypadá jako by ji někdo kreslil v Paint. Tvary jsou jasné, pozadí jednobarevné, hudba — pokud tam nějaká je — zůstala v paměti jako hluk, ne jako melodie. Ovládání je přímočaré: šipky nebo nějaké klávesy, a blok padá dál a dál. Nic zvlášť elegantního, nic převratného. Hraje se to bez mrknutí — prostě to vezmeš, půl hodiny tě to zabere, a pak se vrátíš k něčemu, co tě spíš bavilo.

Proč se na Ortotris v roce 1992 nedalo zapomenout? Protože ho bylo všude málo. Zatímco Tetris (a jeho miliony klonů) zaplavovaly diskety a BBS, tohle si našlo nějakou skulinu v tržišti a zůstalo tam — příjemné překvapení pro ty, co ho zjistili, a úplné nic pro všechny ostatní. Dnes už nepatří mezi ikonické hry té doby. Zestárlo svého času.

Pokud máš chuť na retro puzzlovku a Tetris ti už leze krkem, Ortotris není špatná volba. Je to těch pět minut nostalgie v prohlížeči, když máš chvilku. Nebudou ti chybět, ale taky tě nepálí srdce. Taková věc.