D-Generation

Někdy v roce 1991 jsem si půjčil od spolužáka disketu s nápisem D-Generation a vrátil ji o tři dny později tiše a bez komentáře. Ne proto, že by hra byla špatná — ale protože jsem neuměl vysvětlit, proč jsem u ní seděl do jedné ráno.

D-Generation je izometrická akční hra od Mindscape, zasazená do futuristické budovy plné mutantů a pastí. Jste v roli kurýra, který doručuje zásilku — a záhy zjišťuje, že uvnitř mrakodrapu se něco pokazilo na celé čáře. Herní svět je rozdělen do místností spojených chodbami, každá skrývá jiné překážení a nepřátele. Žádná složitá příběhová architektura, žádné cutscény — jen vy, podlaha posetá smrtícími mřížkami a tvorové, kteří vás nechtějí pustit dál.

Mechanika stojí na pohybu po izometricky zobrazených místnostech a jednoduchém soubojovém systému. Hra není rychlá řežba — víc přemýšlíte, jak projít místností živí, než kolik nábojů máte k dispozici. Pasti, tlačítka, NPC, kteří vám dají hint nebo otevřou dveře — všechno do sebe zapadá jako levný, ale funkční puzzle. Ovládání v DOSové verzi sedí v ruce, i když izometrický pohyb má tu nepříjemnou vlastnost, která trápila každou hru žánru: tělo postavy občas udělá to, co vy nechcete.

Graficky D-Generation nevypadá v roce vydání oslnivě a dnes vypadá ještě méně. Izometrická perspektiva připomíná spíš konzolové tituly té doby než vlajkové lodi PC scény. A právě to bylo důvodem, proč ji spousta lidí přeskočila — obal neprodával, screenshot nezaujal. Škoda. Pod tou střídmou grafikou se skrýval design místností, který byl promyšlenější než polovina přímých konkurentů. Hra zestárla vizuálně špatně, herně obstojně.

Dnes D-Generation sedne lidem, kteří mají rádi kompaktní akční hry s lehkým puzzlovým přídechem a nevadí jim, že budou muset chvíli zjišťovat, jak věci vlastně fungují. Není to titul, který vás omráčí prvních deset minut — to byl vždycky její problém. Ale kdo vydržel, ten dostal solidní a svébytnou hru, na kterou se neprávem zapomnělo.