Když si vezmeš Game Boy a spustíš Metroid II, objeví se před tebou animace metroidů, jak se v pustých horninách rozmnožují. Hra tě hned naladí: nejsi na misi, abys zachránil princeznu. Jsi tady, abys vyhubil invazivní druh. Rudé tečky na černém pozadí. Nic víc nepotřebuješ.

Pokračování prvního Metroidu se odehrává na planetě SR388, kde Samus musí zničit metroidí královnu a všechny její larvy, než se znovu rozšíří po galaxii. Je to v podstatě hon. Tvoříš si vlastní cestu podzemím — rozděleným na sektory, každý s vlastní atmosférou a nástrahami — a zbavuješ se postupně silnějších verzí metroidů. Nejde o lineární příběh, spíš o průzkum s cílem: najít všechny metroidy v každé vývojové fázi a eliminovat je.

Samus má na Game Boyi omezené možnosti a je to vlastně geniální rozhodnutí vývojářů. Se skromným zvukem i grafikou hra přesto zvládá budovat napětí. Skáčeš po plošinách, nabíjíš zbraň, prozkoumáváš průchody, které jsi zpočátku nemohl použít kvůli chybějícím vylepšením, a vracíš se, když máš sílu. Ovládání je responzivní, Samus se pohybuje hladce. Souboje s metroidy nejsou vyloženě těžké — spíš jde o střetnutí, ve kterých musíš pochopit, co tvůj protivník dělá. Hra tě občas potrápí, ale nepramení to z frustrace — spíš z respektu k tomu, co se na obrazovce pohybuje.

Metroid II byl důkazem, že Game Boy není jen na Tetris. Byla to hra, která ukázala, že 2D průzkum a akce se dají napasovat na kapesní konzoli bez ústupků. Předznamenala design, který se pak přelil do Super Metroidu a na dekádu definoval metroidvanie. Kromě graficky spartánského vzhledu — čárový výtvarný styl, jednobarevné pozadí — tu nic nezestárlo. Mechanika zůstala funkční dodnes.

Pokud si chceš zahrát originál, zbožňuješ průzkum a nejsi závislý na barevné paletě, Game Boy verze tě nezklamá. A když chceš zjistit, proč se Metroid stal klasikou, Metroid II je dobré místo, kde začít. Dnes se k němu dostaneš přes emulátory nebo 3DS remake — oba fungují, ale na tom zeleném monochromatickém displeji působí autentičtěji.