Paperboy 2

Paperboy jsem poprvé viděl na automatu v místním kině někdy kolem roku 1989. Tehdy mi přišlo naprosto šílené, že někdo přišel s nápadem udělat arkádovou hru o rozvážení novin. O dva roky později jsem tutéž věc rozjížděl na domácím PC a divil jsem se, proč mě to stále baví.

Paperboy 2 z roku 1991 od Tengenu je přímé pokračování arkádového originálu od Atari Games. Princip zůstává stejný: jedete na kole ulicí předměstské Ameriky, házíte noviny do schránek odběratelů a zároveň se snažíte nepřejet, nenarazit a nezabít se o každou blbost, která se mihne před kolem. Novinkou oproti jedničce je možnost hrát i za dívku, což byl na začátek devadesátek poměrně neokázalý, ale sympatický gest.

Hratelnost je čistě arkádová — žádná hloubka, žádná strategie. Jedete zleva doprava, míříte novinami na správné domy, přičemž domy neodběratelů je ideálně demolovat okny a květináči. Životy mizí rychle, překážky přibývají a trasa se každým dnem mírně komplikuje. Ovládání na PC klávesnici bylo tehdy funkční, dnes by si většina lidí pravděpodobně nastavovala gamepad. Obtížnost nastupuje plynule, ale ve vyšších kolech se obrazovka stane obstáclovým polem, kde přežít celý průjezd vyžaduje soustředění nepřiměřené tématu hry o kamelotovi.

Co Paperboy 2 drží nad vodou i dnes, je přesně to, co fungovalo tehdy — krátká smyčka, okamžitá zpětná vazba, lehký chaos. DOS verze graficky nezáří, zvuk ze Sound Blasteru byl přijatelný, ale ne víc. Na konzolích vypadala hra lépe, PC port byl solidní spíš co do hratelnosti než do vizuálního zpracování. Humor hry — psi, sekačky, bláznivé postavičky pobíhající po ulici — zestárl překvapivě dobře, protože byl od začátku záměrně přepálený.

Dnes Paperboy 2 sedne tomu, kdo chce deset minut čistého arkádového reflexního tréninku bez instalace, tutoriálu a upsell obrazovky. V prohlížeči přes emulátory DOS her funguje bez problémů. Není to hra, u které strávíte víkend, ale je to hra, u které se za půl hodiny vyčistí hlava. Což bylo ostatně její jediné ambice od první chvíle.