Mirror Magic

Když se podíváš na screenshot, vidíš pouhý kouzelník a zrcadlo. Pak se jí pustiš do hry a zjistíš, že to není příběh — je to experiment. Mirror Magic z roku 1994 na MS-DOSu je zvláštní hybrid, který se snaží být zároveň adventurou a něčím, co bychom dnes nazvali interaktivní simulací. Výrobce zůstává ve stínech, hra se ale chová jako svědomitý pokus o věc, kterou tu vlastně nikdo nechtěl.

Jsi mág, který pracuje se zrcadly. Základní premisa je jednoduchá — manipuluješ odrazy, řešíš fyzikální hádanky a postupuješ dál. Hra se však chová divně. Není to klasická point-and-click adventura sInventářem a dialogy. Spíš to připomíná raný simulátor s prvky logických hlavolamů. Návštěvuješ různá místa, v každém musíš pochopit, jak zrcadla fungují, jakou mají odrážecí sílu, jak je stavět a přesouvat.

Hraní je pomalé a opatrné. Výtah je v tom, že tě hra nutí přemýšlet, ale tvůj mozek se také musí vypořádat s těžkopádným rozhraním. Nejde o akci ani o emoci — jde o chladný problém, který řešíš krok za krokem. Grafika je minimalistická, skoro abstraktní. Zvuky jsou vzácné a pochází ze starého PC reproduktoru jako stehy z tichého šití. Občas si myslíš, že je něco špatně se zvukem, pak si uvědomíš, že tam prostě není. To je záměr.

Mirror Magic zůstala v zapomnění proto, že byla příliš specifická a moc málo zábavná na to, aby se stala kultovní. V devadesátkách to byla jen podivná experimentální hra, kterou si někdo pustil z nudě a potom zapomněl. Neměla zvučné jméno, ani vydavatele, ani marketing. Zůstala si věrná své konceptu — a to bylo její osud.

Dnes se na ni podíváš jako na artefakt. Není to ani tak hra, jako spíš vzpomínka na čas, kdy nebyly všechny hry střiženy stejným nožem. Když máš náladu na něco tichého, logického a pokřiveného, a nevadí ti DOS, je tu. Ale nečekej si od ní ani atmosféru, ani příběh, ani dramatickou zápletku. Jde o bezejmenného kouzelníka a jeho zrcadla.