Jenny of the Prairie

Simulace života na prériích osmdesátých let — což zní líp, než je reality. Jenny of the Prairie je textová adventura z dílny nějakého malého studia, která tě postaví do role pionýrky na divoké frontieře. Není to hra na vzrušení, spíš na trpělivost a číslování.

Pohybuješ se po postupně rostoucí mapě, sbíráš věci, staráš se o zdraví, zásoby a rodinu. Text tě průběžně informuje o tom, co se děje — zda je hladovka, nemoc, či právě přes noc přišel chlad. Herní doba postupuje, každá akce stojí čas. Cíl je vrhl do moderní éry, přežít s pomocí limitovaných prostředků a obchodu. Znamená to spoustu čtení, klikání a čekání.

Hraní je repetitivní studnicí: sekal dřevo, sběr potravy, obchod se voje karavany, které občas projdou vesnicí. Bez grafiky, jen s textem a číslicemi. Ovládání je jednoduché, ale postrádá druh vynalézavosti, který by tě táhl dál. Rozhodování je spíš administrative než dramatické. Zmizel bys snadno do spirály nudné údržby — tady to pociťuješ fyzicky.

V kontextu osmdesátek je Jenny of the Prairie zajímavá jako pokus o edukativní simulaci. Někde mezi Oregon Trail a účetnickým programem. Měla ambice učit, jak se žilo v reálných podmínkách — bez romantiky, bez hrdinství. Jenomže hraní si to neuvědomuje a jen se předstírá být zábavou.

Dnes je to především kuriozita pro archivní nadšence a badatele mikrohistorie her. Pokud tě zajímá, jak si devadesátkovci představovali digitální realitu života bez luxusu, je to dokument. Jako zábava? Spíš terapie nebo punkové odmítnutí náhlého grafikování. Ale právě to má zvláštní okouzlení — hra bez smyčka, bez replay value, jen přímá odpočtová linka do vlastní vytrvalosti.