Fleet Defender

Vím, že to bude znít jako klišé, ale Fleet Defender byl ten typ hry, který tě postupně zatáhl k monitoru tak, že sis nevšiml, že je venku tma. Jednoduchá arkádová strategie na DOS, která servírovala námořní bitvu bez pretenzí a bez průšvihů.

Jde o taktickou hru s loděmi v reálném čase. Ovládáš flotilu a plníš mise — někdy obranu objektu, někdy útok na nepřátelský konvoj. Pohled na mapu shora připomíná staré strategické hry, jen bez nudných menu a s akcí, která vás neuspává. Cíl je jednoduchý: poslat nepřítele na dno a zůstat naživu. Není tady příběh, nejsou tady postavy. Jen voda, lodě a obrazovky radarů.

Ovládat se to dalo myší, což byl v devadesátkách stále spíš pokrok než pravidlo. Vydáváš rozkazy kliknutím, lodě se hýbou. Není v tom elegance, není v tom grácie. Když se ale povedla koordinace a nepřítel skončil v ohni, věděl jsi, že to byla tvoje zásluha. Grafika byla pixelová jako všechno na DOSu, zvuk žalostný — typické pískání PC speakeru. Ale v tom je i půvab. Pamatoval sis každý zvuk, protože jich bylo málo a byly ostré jako nůž.

Fleet Defender nepřinesl revoluci, ale patřil mezi hry, které se zachytily v paměti právě proto, že odstřihly veškerou nadbytečnost. Nebyl to módní kousek, nebylo to full-motion video, nebyla to válka s filmovým rozpočtem. Byla to hra. Dnes zestárl tak, jak stárnou všechny jednoduché věci — ne špatně, spíš se z něj stal artefakt doby, kdy se ještě věřilo, že zábava nemusí být obalená v efektech.

Kdo by si ho měl dát? Fajnšmekr na DOS arkády, kterému ještě rukama neprošel Starcraft a chce vědět, jak vypadala strategie dřív, než ji spolkly firmy jako Blizzard s velkými rozpočty. V prohlížeči to běží bez problémů, tempo je takové, jak ho znáš, a žádné moderní vylepšování to nenarušuje. Je to čistá věc.