Kill the Barney

Třeba nechcete slyšet, co si myslím o Barneyho fialovém tlamě, ale v devadesátkách to byla mezi klukama v počítačové učebně taková malá pijácká hra. Kill the Barney je přesně to, co slibuje nadpis — jednoduchou pixelovou střílečku, kde jde o to praštit do pověstného dinosaura co nejvíce krát za sebou.

Nejde o nic složitého. Barney stojí nebo se motá někde na obrazovce, vy mu střílíte, on se sune kupředu nebo zmizí. Prostředí je elementární — pár barev, minimální animace, zvuky, které znějí, jako by je někdo házel kamenem do starého PC. Celá hra se vejde v paměti poloviny diskety a dělá si ze sebe víc legraci než aby se snažila být kvalitní. To ale není slabina, je to smysl.

Hraje se bez sebemenší zádrhele. Myšku vezmete, cílíte, klikáte. Nema tam žádných levelu, žádného příběhu, žádného postranního obsahu — jen Barney a vaše chut' do střílení. V dnešní době moderních her s jednotryvými emocemi by to byla katastrofa, ale v roce 1997 si tohle mohla dovolit. Byla to taková zábava mezi řádky, zabiják času v počítačové učebně. Graphic je shovivavě primitivní, zvuky zvuků, ale pro takový typ jednoduché agrese to stačilo.

Kill the Barney se nepředstírá, že je něco více. Nezajímá ji příběh, umění nebo gamedesign. Existuje jen proto, aby vám umožnila střílet v oblíbeného (nebo spíše nenáviděného) postavu z devadesátků. V tomto smyslu zcela splňuje, co slibuje. Není to špatně udělané, je to účelově uděláno. Rozdíl je pěkně zásadní.

Dneska v prohlížeči se to hraje bez problémů. Když chcete nostalgie z devadesátek, kdy se hry braly méně vážně a mohl byste v nich koulit opravdu cokoliv, patří to sem. Není to hra pro milovníky hlubokého gameplaye. Je to hra pro lidi, kterým se jednoduše chce koulit na něco a přestat přemýšlet.