Superbike Challenge

Motocykl se mihne a hned po tobě druhý. Třetí. Pak už vidíš jen prach a slyšíš hvízdot motorů, který se ztrácí v dálce. Superbike Challenge z roku 1987 je neústupná hra — a právě proto je skvělá.

Sedneš si na virtuální motocykl a jedneš v silničních závodech na tratích inspirovaných skutečnými okruhy. Nejde o pojetí závodů jako fotbalového zápasu s mnoha pokusů. Tady máš pár pokusů, aby ses zlepšil, a pak příslušíš domů. Hra se hraje v pohledu z třetí osoby, motocykl před tebou, krajina se valí dolů po obrazovce. Jednoduchost ovládání — plyn, brzda, směr — skrývá zákeřnou obtížnost. Trať je úzká, okolí je plné překážek, a při každé malé chybě tě auto srazí na cestu anebo do stromu.

Srážka není jen tak — auto se sype, kolikrát tě serazí, a ty padáš, motocykl se řítí dál bez tebe. Vzhled je pixelový, ale barvy mají grind — modrá obloha, zelené stromy, šedá vozovka. Pohyb je svižný a nepředvídatelný; ostatní jezdci tě nečekají, nejezdí v předem určené roli, která by se opakovala. Kolikrát vyjdeš jinak rychle ze zatáčky, kolikrát máš jiný vhled do toho, co bude dál.

Superbike Challenge není hrou, kterou bys hrál s jednou rukou. Potřebuje cit pro věc, reflexy a narozenou trpělivost. V devadesátkách to byla nálož — ne hit, kterého by hrál každý, ale честka, kterou si pamětovali ti, co ji chytili za nehty. Dnes to vypadá jako kus muzea, ale dynamika zde přetrvává. Žádné zbytečné scény, žádné tání-taní. Jen ty, motocykl a kamenná úskalí trati.

Pokud máš chuť na starý závodní simulátor bez sentimentu a bez kompromisů, vyzkoušej si ji. V prohlížeči poběží bez problému. Neočekávej krásnou grafiku nebo intuitivní ovládání — očekávej hru, která tě pořádně zmáčkne, a pak si budeš pamatovat, co jsi musel překonat, aby sis zjistil, že jsi si ji vůbec zasluhoval.