PC Basket 2.0

Basketbal na počítači v roce 1994 znamenal jednu věc: pixelové figurky skáčou po pixelové palubovce, hudba dudlá z reproduktoru, jako by někdo mačkal jednu klávesu, a ty se pokoušíš trefit koš, aniž bys věděl, co přesně děláš.

PC Basket 2.0 je sportovní simulátor, který se nedokáže dost odpoutat od reality, aby těžil z arkádové jednoduchosti, ani se nepřiblíží simulačnímu detailu. Hraje se v horizontálním pohledu na hřiště, tvůj tým běhá, jako by měl dřevěné nohy, a součástí zápasu je přihrávka, střelba a překvapivě málo logiky v tom, jak to všechno funguje dohromady.

Ovládání je klasicky nepříjemné — to, co by mělo být intuitivní (kde je můj hráč, kam má jít, kdy má střílet), se řeší nabídkami v nabídkách a čísly na klávesnici. Sílu střely nastavuješ prakticky poslepu a v duchu doufáš, že to vyjde. Absence vysvětlení znamená, že půl hodiny zjišťuješ, jestli vlastně ovládáš tým, nebo můžeš jen koukat, jak si s ním počítač dělá, co chce. Složitost bez obsahu — to je to, co ti zůstane v paměti.

Grafika je věc svého času — figurky mají těla jako z těsta, oči jsou tečky a pohyb připomíná trhané posouvání papírových výstřižků. Zvuk nabízí jednu melodii, kterou posloucháš půl minuty, než si uvědomíš, že tě otravuje. Není tu nic, co by ti dalo pocit, že by to mělo být zábavné.

Dnes se na to každý podívá s jistou lítostí. Ne že by to bylo vtipné — je to opravdu jen ploché a nezajímavé — ale kvůli tomu, jak moc se to podobá spoustě jiných pokusů té doby: přehlcená menu, málo hry, spousta čekání. Pokud máš nostalgii po devadesátkách a chceš si připomenout, jak to v tom starém softwaru opravdu bylo, je to správný příklad.