Funky Ball

Pinbal s funk hudbou a neonových barvách — to je Funky Ball. Hra z poloviny devadesátek, kdy se každému zdálo, že stačí k úspěchu léta, syntetizátor a psychedelické rozlišení 320x200. Výrobce není znám, což je stejně typické pro tisíce indie titulů té doby jako zvuk modemu.

Jde o klasický flipper na počítač. Míček, dva flippery na spodku obrazovky, cíl — získat co nejvíc bodů, než ti míček sjede dolů. V Funky Ball-u jsou obvyklé prvky: bumpers, které rozsvítí a odskočí ti projektil, různé cílové zóny s bonusy, a snad multiball, když se poštěstí. Hra se hraje myší nebo klávesnicí — levý a pravý flipper na zvoleném ovládání. Nic překvapivého, nic, co by bylo špatně, nic, co by hrála novou roli v historii digitálního flipera.

Práce s fyzikou není přesvědčivá. Míček se chová trochu jako byť svému vlastnímu zákonu — někdy odbočí nečekaně, jindy padne přísně dolů bez dramatiky. Flipery reagují s mírným zpožděním, což je otravné právě v chvíli, kdy chceš opravdu přesně trefit. Zábava se tedy rychle vyčerpá, protože nemáš dojem, že ovládat hru bezvýhradně můžeš — je to více o štěstí než o dovednosti.

Neonový design a punkový sound patřily k atmosféře devadesátek, jenže dnešní pinballovací hry jsou vzhledově a fyzikálně mnohem sofistovanější. Funky Ball se stal jen jedním z tisíců podobných pokusů vytvořit „moderní flipper" v éře, která byla kvečeru zbavena prostředků na to, aby vytrvala déle než pár minut.

Kdo si ji dnes zahraje? Fanda retro her a nostalgických chvilek s DOS emulátorem. Pinball fanoušci budou zklamáni — existují lepší simulace, i z té doby. Pro rychlou, bezcílnou zábavu když čekáš na něco jiného, by mohla stačit, ale ani to není tak zajímavé. Spíš si ji vezmeš jako kuriozitu z archivu devadesátek, ne jako zážitek, který by stál za čas.