Friction

Friction z roku 1995 je jedna z těch her, kterou si pamatuješ spíš proto, že ti někdo pustil její hubu v místnosti plné počítačů, než že bys si ji sám sedl zahrát. Arcade skroller v duchu Gunstaru nebo Metal Slugu, ale bez jejich finančního rozpočtu.

Pochoduješ zleva doprava, střílíš na všechno živé a padáš do propastí. Jednoduchý recept — tvůj postava se pohybuje v základních čtyřech směrech a pálí nepřetržitě, pokud držíš klávesu. Levou část obrazovky střeží varovná čára: překročíš ji a schvátí tě vítr a sesypaná konstrukční hmota. Na druhou stranu není prostor na vymýšlení — víš, co tě čeká, a jedinou otázkou zůstává, jestli to stihneš přežít.

Hra se chová jako agresivní testosteron v digitální podobě. Střetáš se s roboty, letouny a v pozdějších levely s ryze surrealistickými útočníky, které si nikdo připravit nemůže. Střelba je precizní, ale ne vždycky odpovídá tvému názoru na to, kam jsi mířil. Věk 386 to není bez viny — grafika je drásavá, animace sekavá a fyzika podivná. Osmibitová hudba naháží adrenalinu, ačkoli je to spíš dráždi- vzdorující zvuk než příjemný doprovod.

Na to, že jde o obscuritu bez větších podporovatelů, se Friction drží líp než jiné nezávislé arkády té doby. Není to Gunstar Heroes, ale není to ani totální katastrofa. Chvíle, kdy procházíš čtvrtou úrovní a válíš se mezi rozpadajícím se mostem, mají svou syrovost. Není to hladké, ale je to reálné.

Dnes se na Friction kouká stejně jako na starý fotky ze staveniště — zajímavá zkušenost, pokud se do ní pouštíš vědomě. V prohlížeči si ji zahrát dá, ale připrav se na to, že tě několikrát málem sejme vítr. Je to legit výzva bez gumové pásky.