Diamond Grabber

Když si řekneš „Diamond Grabber“ a nic ti to neřekne, nejsi sám. Tenhle kousek z roku 2004 vylezl odněkud ze spodních vrstev internetového archivu bez jména tvůrce, bez recenzí, bez chvály. Přesně takový kus, co si člověk zahraje v prohlížeči a pak si říká: no, existoval.

Jde o jednoduchou logicko-akční hru, kde sbíráš diamanty na herní ploše. Pohybuješ se po mřížce, posbíráš, co je potřeba, a jdeš do další úrovně. Hra si hraje na retro styl — pixelová grafika, jednoduché barvičky, zvenčí to vypadá jako věc z Commodore 64 nebo raného DOSu, i když je to z doby, kdy si autor mohl dovolit víc. Cíl je jasný: vezmi diamanty, vyhni se překážkám, případně nějakým nepřátelům, a jede se dál.

Ovládání je přímočaré — pohyb kurzorem nebo šipkami, sebrání věci proběhne automaticky, když k ní dojedeš. Nula složitosti, maximální přístupnost. Problém je v tom, že kromě jednoduchosti tu není nic, co by tě chytilo za krk. Úrovně se opakují v podobném duchu, obtížnost neroste nijak překvapivě, a když si ji člověk zahraje dvacet minut, ví už, co ho čeká další hodinu. Hra se chová jako školní úloha — splní svůj účel, ale nic navíc nedá.

Diamond Grabber není selhání, jen prázdný prostor. Není to hra, kterou by tě napadlo hledat. Je to věc, co objevíš náhodou v seznamu starých her a řekneš si: „co takhle?“ Odpověď bude: proč ne, když máš čtvrt hodiny a nic lepšího.

Dnes, po víc než dvaceti letech, funguje bez problémů — klikneš a hraje se. Nic nerozbijete, nic vás nenadchne. Pokud chceš nostalgii bez obsahu, máš ji. Pokud chceš vědět, co se v nezávislých hrách dělo v průměru na začátku tisíciletí, tohle je průměr v nejčistší formě.