Lost Eternity: A Surreal Adventure

Někdy narazíš na hru, která si tě vezme za ruku a bez varování tě hodí do černé díry. Lost Eternity je přesně takový případ — strach z neznámého, který se kouká zpátky.

Jde o point-and-click adventuru z poloviny 00. let, která se nehledí na čas. Klikáš, zkoumáš, posloucháš, a pomalu ti dochází, že normální logika zde neplatí. Svět je připravený na halucinátor bez instrukcí — postavy mluví v hádankách, prostředí se mění bez viditelného důvodu, a ty se snažíš pochopit, co se vlastně děje. To je záměr, ne chyba.

Mechanika je jednoduchá: myš a klikání. Hra by se bez textu obsloužit nedala, ale tím, jak málo informací dostaneš, je příběh jako dešifrování po temnu. Hledíš na pixelart, který má zvláštní, něco mezi nočnými můrami a starou science fiction. Zvuk — pokud je — zdá se přichází z nespratele vzdálenosti. Hraní je pomalé, trpělivé, někdy frustující, protože hra ti odmítne říci, co chceš vědět.

Tyto hry by dnes zřejmě nikoho nezajímaly, ale v době, kdy internet nebyl průvodce světem, byly experimentem. Lost Eternity patří do partie věcí, které si průměrný hráč vezme za kuriozitu — něco cizího a těžko stravitelného. Grafika není pěkná, ale má něco z retro hororu, který se nedá srovnat se třídou akcí.

Pokud máš chuť na něco podivného, něco, co se tváří jako by to opravdu nechápalo, proč by tě měla bavit, stojí za to vyzkoušet. Je to jako koukat do zrcadla, které zobrazuje jinou tvář. V prohlížeči si ji můžeš nahrát zdejma bez velkého rituálu — stačí se smířit s tím, že budeš chvíli zmatený. To je všechno, co hra chce.