Date Quest 2: A Big Depression

Když se Big Depression pronese s téměř fatalistickou rezignací v hudebním průvodu, víš, že tu nejde o lehkou zábavu. Date Quest 2 je pointou pokus o něco, co v devadesátkách téměř nikdo nedělal — simulátor randění na pozadí hospodářské krize. Zvláštní směs, která nikdy nezískala velkou pozornost, a nebude divu.

Jde o příběhovou adventuru, kde se pohybuješ po New Yorku doby Velké deprese a snaží ses navázat vztahy v čase, kdy téměř nikdo má na to na nic myslít než na přežití. Hra te staví do role postoje, který se snaží najít lásku uprostřed všeobecného zoufalství. Nic moc originálního z hlediska mechanik, spíš koncept na hraně absurdity — datování v sociální krizi.

Hraní je chytrá nudná záležitost. Běžíš sem tam po městě, mluvíš s npc postavami, sbíráš předměty, někdy odpovídáš na otázky. Písmeňáci si na své přijdou, ti co milují akci budou zívat. Režim je pomalý, tempo je studené, a to všechno záměrně — hra chce být melancholická, ne vzrušující. Když to funguje, je to zajímavé. Když ne, je to prostě těžké na přijetí.

Co si z ní vezmeš? Zajímavý pokus o žánr, který nebyl běžný. Dopad byl minimální, hra byla málo známá, a dneska je téměř zapomenutá. Technicky je to tělo bez duše — grafika zastaralá i pro rok 2003, zvuky chybí nebo jsou slabé, rytmus her nudný.

Dnes ji zkusíš spíš z historického zájmu. Vzal sis si ji na starou konzoli nebo emulator a chceš vidět, co se tady psalo a dělalo na počátku milenium. Není to zábava, spíš archeologie. Ale taky je v tom něco zajímavého — odsud vidíš, jak někdo chtěl dělat věci, které ostatní nedělali.