Blinky 3

Blinky třikrát přeskakuje své vlastní logiky. Úvod první části obstarán, druhá byla pokusem o něco jinšího, a tato třetí si říká: proč by to mělo být různé? Vejdi do skokové plošinovky, která ví, co chce, a rozhodla se to dělat bez zbytečných okolků.

Jde o klasickou DOS-ovskou plošinovku z půlky devadesátek, kde se přesouváš po levelu jako nějaký pixelák bez větších ambicí na příběh. Tvůj cíl: dostat se z bodu A do bodu B, sebrat co se dá, vyhnout se co se jde. Grafika je prostá, ale čitelná. Taková ta estetika, kdy si vývojář řekl, že pokud bude všechno jasně vidět, tak si nikdo nestěžovat nebude.

Hraní spočívá v precizním skákání a načasování. Plošinovky se totiž dělají jen na jedno: aby skákání cítilo dobře. Tady je to bezproblémové. Přeskoči překážku, skoč přes rozpočítanou zákeř, chop si minci. Ovládání netrpí zbytečnými inovacemi — jsou tam jen směry a tlačítko skoku. Poziom si střihá svou tempo, rozhodně se v tom ztratit nedá. Kde to zestárlo nejlépe: nikdy se to nepokoušelo být chytřejší, než je.

Blinky 3 přišla v čase, kdy už byly půlnoční skokové hry jako na běžícím pásu. Zkrátka slušné řemeslo bez pretenzí. Nebyla to senzace, nebyla to ani ostudy. Byla to jen hra, která věděla, co dělá, a dělala to bez hraní si na co není.

Dnes ji najdeš v DOSBoxu a ujistíš se, že v devadesátkách se plošinkami nezastavilo světa — ale ani ho nevzdáleně neškrtlo. Je to zkrátka průchod, který se nezklamou fajnšmeckři po jednoduchém skákání bez mrskání po obrazovce pixely a animacemi. Dvě tři mise na večer, a máš klid.