Arnold Palmer Tournament Golf

Golfové simulátory z devadesátek nejsou o tom, že by ti hra jen tak dovolila trefit jamku. Tady se musíš naučit číst vítr, pochopit, jak se míček chová na různých typech trávníku, a spočítat si, jakou silou a úhlem musíš úder provést. Arnold Palmer Tournament Golf z roku 1990 tě tímto způsobem vezme za ruku a čeká, že to pochopíš.

Jsi golfsportovec, který se chystá na turnaj. Hra ti nabídne scénáře různých hřišť se svými kurzáky, překážkami a terénními vlastnostmi. Cíl je prostý — projít osmnáct jamek s co nejnižším počtem úderů. Není v tom nic filmového, spíš stereometrické. Grafika je čistě informativní: pohled shora, barevné pole hřiště, čísla, údaje o trati, vítr symbolizovaný šipkou. Okraj obrazovky ti ukazuje, jakou mají úhel a vzdálenost ostatní hráči, takže víš, s kým soutěžíš.

Hraje se jednoduše — zvolíš si hůl, nastavíš sílu úderu a úhel, faktorem je vítr a terén. Mechanika je poctivá, ale nijak spektakulární. Hra tě nenechá tahat tři metrů pro zábavu; tvůj úkol je řešit golfové problémy. Kdyby sis chtěl zaflákat, bylo by to vidět v bodovém skóre. Realismus je tady předstíraný, ale zvučné jméno Arnolda Palmera mu dává na důvěryhodnosti.

V devadesátkách to byla solidní simulace. Golfové hry se tehdy nedělaly kvůli zábavinosti, ale kvůli serióznosti, a Palmer Tournament Golf to vzalo vážně možná až moc. Grafika se naturalně nečítala. Dnes je až směšně spartánská — je to vlastně spíš tabulkový procesor s golfovým nátěrem. Ale právě v tom je kouzlo: hře jde o hru, ne o klip.

Dneska si ji zahrát znamená vrátit se do doby, kdy sport v počítači nebyl show. Když chceš pochopit, jak vypadal golfový simulátor na PC v období, kdy se pořádně střílelo do čtverců a hrály se role, tady máš svědka. Není to hra, která tě bude bavit hodiny; je to spíš učebnice v herní podobě. A pokud tě to zajímá, stojí za to.