Když se v devadesátkách vydavatel rozhodl vytvořit edukativní hru o amazonském pralese, neměl na programátory moc rozpočtu. A poznáte to na všem — od umělého umění po mechaniky, které trpěliví učitelé nějakou dobu tolerovali, pak si sedli na hlavu.
Eco-Kid: Amazonia Connection je edutainment, který se snaží naučit děti něco o biodiverzitě a problémech tropického lesa. Hraje se to na DOS-u, v tříštěném grafickém prostředí, kde skáčeš po stromech, sbíráš rostliny a zvířata a učíš se o ekosystému. Lesk to není, ale cíl byl upřímný — vzdělat přitom, aby to nebylo úplně nudné.
Hraní je primitivní v nejlepším slova smyslu. Pohybuješ se po obrazovce, nasbíráš věci, někdy řeší nějaké puzzly. Ovládání je jednoduché, aby to zvládly i malé děti. Grafika vypadá, jako kdyby ji kreslil někdo, kdo životu v Amazonii neviděl víc než na fotce v encyklopedii. Zvuky by tě nemluvily o kvalitě sound designu. Ale tou dobou to stačilo — cíl nebyl nabídnout zázrak, cíl byl edukovat na základní škole.
Takové hry měly svojí dobu. Byly to pokusy, jak propojit učení s hraním, před tím, než si pojem edutainment říkal celý průmysl. Dnes jsou z archivního pohledu zajímavé, protože ukazují, s jakou podporou se učili děti v domácnosti, když se počítač teprve dostával do českých domů.
Hrát si ji dnes v emulátoru? Jen pokud tě zajímá, jak vypadaly edukativní pokusy z druhé poloviny devadesátek. Jako zábava je to střelba slepých, jako svědectví doby ale stojí za to si ji vlézt do paměti a podívat se, jak to bylo.
old