Dive Bomber

Rok 1988, Sound Blaster ještě není ani na obzoru, a já sedím u monitoru s CGA paletou čtyř barev a snažím se trefit torpédem do bitevní lodi. Dive Bomber od U.S. Gold — název, který jsem si dlouho pamatoval spíš jako ten letecký simulátor z diskety s potrhnutou nálepkou než jako klasiku žánru.

Hra staví na volné historické fikci: německý Bismarck potopil HMS Hood a britské námořnictvo chce odvetu. Hráč dostane pod ruce torpédový bombardér Swordfish operující z letadlové lodi Ark Royal. Cíl je prostý — najít Bismarck a potopit ho dřív, než se stihne bránit. Historický základ existuje, konkrétní průběh mise si ale autoři domysleli po svém.

Herní smyčka kombinuje několik fází. Nejdřív vzlet z paluby, pak navigace nad mořem, nakonec útočný přiblížení a odpálení torpéda. Každá část má jiné ovládání a jiné nároky — vzlet vyžaduje načasování, navigace trochu trpělivosti, útok přesnost. Na papíře rozmanitost, v praxi občas spíš pocit, že hraješ tři různé hry přilepené k sobě lepicí páskou. Obtížnost je tehdy standardní, tedy řekněme upřímná.

Co Dive Bomber v roce 1988 uměl, bylo vykreslit atmosféru mise — ten pocit malého stroje nad obrovskou vodní plochou, kde někde čeká cíl. Graficky jde o produkt své doby bez příkras, ale pohyb a prostorové rozvržení scény fungovaly. Zestárlo to očekávaně: tempo je pomalé, zpětná vazba strohá, žádná příručka po ruce hru neosvětlí snadno. U.S. Gold tehdy vydávali hodně a ne vždy s péčí — Dive Bomber sedí někde uprostřed jejich katalogu, ne dole, ale ani nahoře.

Dnes si ho zahraje hlavně ten, kdo chce ochutnat, jak vypadal letecký simulátor na počítači za Gorbačovovy éry — bez polygonů, bez tutoriálů, bez záchranné sítě. Pokud máš trpělivost sednout ke hře, která ti nic nevysvětluje a považuje to za ctnost, Dive Bomber v prohlížeči dá čtvrthodinku autentického dobového zážitku. Víc od něj nečekej a nebudeš zklamán.