Deadline

Rok 1996, polovina devadesátek, a já sedím před monitorem se čtverečkovým zobrazením, kde pixelované policejní komando čeká na můj rozkaz. Deadline od Millennium Interactive přišel v době, kdy slovo SWAT ještě evokalo spíš filmový thriller než sérii her — a tahle taktická strategie v reálném čase se pokoušela z toho vytěžit maximum.

Hráč velí speciální policejní jednotce a jeho úkolem je plánovat a provádět zásahy proti teroristům, rukojmím a různým krizovým situacím. Zasazení je civilní, přizeměné — žádné sci-fi, žádná fantasie. Jen budovy, plánky místností a nepříjemní lidé uvnitř, které je potřeba buď zatknout, nebo neutralizovat. Na papíře přesně to, co by měl taktický titul z téhle éry dělat.

Mechanika stojí na rozdělení týmu do skupin a přiřazování úkolů před a během mise. Plánování je základ — improvizace vás většinou potrestá. Reálný čas přidává tlak, ale ne vždy příjemný: rozhraní je typicky devadesátkové, tedy ne zrovna intuitivní, a než člověk pochopil, co hra vlastně chce, pár misí ho přejelo jak tramvaj. Zvukový doprovod a hudba tehdy působily solidně, Sound Blaster to unesl bez protestů.

Co Deadline drží v paměti, je hlavně pocit tehdejší mezery na trhu. Rainbow Six přišel až o dva roky později a tento segment byl teprve v plenkách. Millennium proto trefil žánr ve správný moment — jenže provedení bylo nerovnoměrné. Umělá inteligence nepřátel fungovala přijatelně, ale vlastní tým občas jednal s přesvědčivostí mokrého papíru. Hře trochu chybělo to dotažení do konce, které by z ní udělalo kult místo kuriozity.

Dnes Deadline sedne hlavně těm, kdo chtějí pocítit, jak taktické strategie vypadaly ještě před tím, než je Rainbow Six a SWAT naučily slušnému chování. Je to archeologický výkop, ne zlatý nález — ale pro fanoušky žánru a éry zajímavý. V prohlížeči si ji zahrajte s trochou trpělivosti a bez očekávání leštěného moderního titulu. Historický kontext ji zachraňuje víc než samotná hratelnost.