Diese Rezension ist noch nicht übersetzt — wir zeigen das Original (Čeština).
Hned na začátku tě do obličeje smázne vlna vratkých digitálních zvuků a blikajícího akčního dění. Rush'n Attack je arcádní střílečka bez okolků, kterou v roce 1989 přinesla do domácností Konami — hra, která se chová, jako by si myslela, že je stále v příslušenství automatu na benzinové pumpě.

Hraješ vojáka, který se musí probít několika úrovněmi plnými nepřátel, aby dosáhl své mise. Jde o klasický lineární běh dopředu: střídáš meč s nožem, sbíráš granáty, lezíš po schodech a skalách, občas se schováš za překážky. Nic složitého, nic revolučního. Cílem je prostě přežít a pokročit. Grafika je tečkovaná, postavy mají rozměry asi padesáti pixelů, vzduch se třese od všech těch střeleb a blikání.
Ovládání funguje, jak se čekalo. Pohyb, skok, útok — zvládneš to klávesnicí bez větších trapsů. Problém je v tempu a obtížnosti, která se často zdá více nastavená na frustraci než na zábavu. Nepřátelé se objevují bez varování, granáty létají z míst, kde jsi je neočekával, a jedna chyba znamená ztrátu života. Hra tě netechá léčit se mezi sekvencemi, takže padáš rychle. Je to brutalní, jako měla být, ale také to znamená, že tu řadu pokusů zbývá prostě opakování.
V devadesátkách byla tato hra jednou z mnoha, která se cyklila v počítačích těch, kdo měli MS-DOS. Některé prvky — hlavně čepel zblízka a hra na blízkost nepřítele — byly zajímavé, ale zdaleka se nestaly standardem. Zestárla těžko, hlavně proto, že její síla nikdy nebyla v grafice nebo příběhu, ale v přímočařém tlaku a fádnostem arkádního chování.

Dnes si jí zahraješ v prohlížeči, když chceš cítit, jak tvoje reflexy nestačí, a to je pořád aspoň něco. Není to Contra, není to ani Gremlins 2, ale pokud ti chybí těch pár minut brutálního, bezohledného akčního stresu bez zbytečné strategie, tady to máš.