Cyber Marine je přesně ten typ hry, která se ztratila v propastech devadesátek — vydaná roku 1999 pro DOS, bez jasného marketingu, bez jednotné identity. Když ji spustíš, cítíš jakýsi nesouvislý pokus o mix sci-fi atmosféry a akce, ale není jasné, komu to mělo sloužit.
Jde o něco mezi top-down střílečkou a explorací futuristického prostředí. Jsi v roli vojáka — nebo nějakého druhu jednotky — pohybující se po úrovních plných nepřátel a překážek. Prostředí vypráví něco o budoucnosti, robotech a invazi, ale příběh se tu ztrácí jako stín v labyrintu. Základní cíl je hrát se zbraní, sbírat věci, postupovat dál, lovit nepřátele v temných tunelech a holografických bazárech. Nic revolucionního.
Hraní samo je dost jednoduché — ovládáš hrdinu klávesnicí, střílíš směrem, kam se díváš. Grafika je pixelová a odseknutá, zvuk spíš jako součást tísně než skutečné hudby. Po chvíli pocítíš, že jsi hrál podobné věci už stokrát — to okopírování bezejmenné sci-fi estetiky bez vlastního tvaru. Hře chybí tempo, chybí jí vtip, chybí jí zámrz. Jen běhá po úrovních jako na trhacích vláknech.
Cyber Marine zůstává zajímavým archeologickým artefaktem — důkazem, že v pozdních devadesátkách existovalo obrovské množství her, které se nedostaly do povědomí, protože nejsou na nic zvlášť pamatovadné. Není to špatná hra v tom smyslu, že by rozlezla naměnému úkazem, ale je to nehiratelná nudou. Ani neproti někomu a ani není o ničem.
Dnes by si ji mohl zahrát někdo, kdo sbírá zapomenuté DOS tituly — čistě z nostagie a zvědavosti, co všechno se do té doby vešlo na FDD disk. Ale pokud hledáš vážně zajímavou hru z té éry, existují stovky lepších voleb. Cyber Marine je návštěva muzea bez průvodce.