Někdy máš pocit, že počítačová strategie osmdesátých let byla prostě lepší. Vybavuješ si bitmapový svet, kde každý pixel znamenal něco. Conquest Earth: First Encounter z roku 1997 je taková střední cesta — už není primitiv, ale pořád drží tu syrovou atmosféru doby, kdy strategie znamenala vojenství v čistém slova smyslu.

Jde o real-time strategii, kde velíš jednotkám proti mimozemším nájezdníkům. Rozdělená obrazovka, což bylo v devadesátkách elegantní řešení pro omezený výkon, ti ukazuje terén a několik druhů jednotek — pěchotu, tanky, průzkumné vozy. Cíl je jednoduchý: ničit nepřítele, sbírat zdroje, stavět základnu. Podzemní a povrchová infrastruktura jsou oddělené, což bylo docela zajímavý nápad na to, aby hra měla rozměr navíc.
Hraní se neobejde bez vědomí, že to není Age of Empires. Jednotky se ovládají v malých skupinách, rysy terénu opravdu něco znamenají, tempa je pomalejší. Rozkazy nejsou vždycky okamžité, což frustuje, ale zároveň tě to nutí lépe plánovat. Grafika je funkční — čtvercové ikony, rozlišitelné jednotky, nic zvlášť hezké, ale čtivé. Zvuky jsou tiché, skoro tichá hra, což člověku dovoluje slyšet i vlastní myšlenky.

Conquest Earth není strašně originální a v roce 1997 byla už od Command & Conquer vzdálená několik galaxií. Ale právě proto si ji pamatujeme jako malou věc, která měla svůj půvab — ambiciózní, trochu nekončená, s tím zvláštním atmosférickým vakuem, které měly hry, co nestihly všechny horké nápady dotáhnout do konce.

Dnes je to hlavně zajímavá rarita. Když si ji zahraješ v emulátoru, poznáš, jak těžké bylo dělat strategie bez milionů v rozpočtu. Nejde o základ žánru ani o hru, kterou bys teď hrál místo moderních věcí. Ale pro někoho, kdo chce poznat, jak to s real-time strategiemi vypadalo na okraji mainstream, je to čtivá lekce z devadesátek.