Clockwiser

Někdy v půlce devadesátek jsem seděl před monitorem a točil skupinkami barevných bloků sem a tam, přesvědčen, že řešení musí být na dosah. Nebylo. Clockwiser od Team Hoi z roku 1994 je přesně ten druh hry, který vypadá triviálně a pak vám ukradne hodinu odpoledne, aniž byste si to uvědomili.

Princip je čistý až brutální. Vlevo máte sadu bloků v určitém uspořádání, vpravo vzorový cíl, ke kterému se musíte dopracovat. Jediný nástroj, který máte k dispozici, je rotace — vyberete skupinu bloků a otočíte ji po nebo proti směru hodinových ručiček. Odtud název. Žádné přesouvání, žádné mazání, žádné power-upy. Jen otáčení a přemýšlení.

A právě v té minimalistické sadě nástrojů spočívá celý vtip. Každý tah změní víc, než čekáte. Uděláte jedno otočení, zdánlivě se přiblížíte, pak zjistíte, že jste rozházeli část, která už seděla. Puzzle design postupně přidává na komplexitě, takže rané úrovně slouží víc jako tutoriál pro vaše prostorové uvažování než jako skutečná výzva. Pak přijdou ty pozdější a prostorové uvažování nestačí — potřebujete si v hlavě přehrát čtyři tahy dopředu. Ovládání je přímočaré, myší nebo klávesnicí, žádný problém.

Clockwiser není hra, o které by se dnes moc mluvilo, a chápu proč. Nepřišla s příběhem, atmosférou ani hudebním podkresem, který by se vám vryl do paměti. Grafika je funkční v tom nejpřesnějším slova smyslu — blocky jsou blocky, pozadí je pozadí. Na druhou stranu žánru to nevadí. Abstraktní puzzle nepotřebuje narativní omáčku. Co tady drží pozornost, je čistý mechanický problém, a ten zestárl překvapivě dobře. Rotační puzzle jako koncept je nadčasový, viz spousta moderních mobilních her, které přišly na stejný nápad o dvacet let později a tvářily se, jako by ho vynalezly.

Dnes si Clockwiser zahrajete v prohlížeči přes DOSBox emulátory bez jakékoli instalace. Sedne každému, kdo má rád čisté logické hry bez zbytečného obalování — a kdo nevadí, že ho kus softwaru z roku 1994 občas pěkně pokoří. Doporučuji si vyhradit víc času, než se zdá rozumné.