Rok 1990, já sedím u 486ky a tahám postavy přes hexagonální mapu sluneční soustavy. Buck Rogers — jméno, které jsem znal spíš z obalu než z četby komiksů — mě chytil za límec a nepustil do pozdních nočních hodin. SSI tehdy válcovalo trh zlatými krabicovými RPG na licencích AD&D, a tenhle byl trochu jiný: žádné fantasy, žádné elfí lesy. Čistá pulpová sci-fi budoucnost.

Buck Rogers: Countdown to Doomsday staví na licenci stolní hry od TSR, která přenesla klasického komiksového hrdinu — chlapíka probuzeného z hlubokého spánku do vzdálené budoucnosti — do prostředí sluneční soustavy ovládané korporátní tyranii RAM. Hráč sestavuje vlastní skupinu bojovníků, kteří se přidají k hnutí odporu NEO. Záchrana Země, intriky, vesmírné stanice. Žánrově je to akční RPG s tahovou bojovou složkou, zasazené do retrofuturistické estetiky, která dluží víc třicátým létům než Asimovovi.
Systém vychází přímo ze zlatých SSI enginů — kdo hrál Pool of Radiance nebo Curse of the Azure Bonds, okamžitě se zorientuje. Tvorba postavy s výběrem povolání a atributů, správa inventáře, tahové souboje na mřížce. Funguje to spolehlivě, bez překvapení. Pohyb po planetách a stanicích probíhá ve first-person chodbičkovém pohledu, který do roku 1990 začínal vypadat trochu zastarale, ale odváděl práci. Obtížnost je místy drsná — náhodné souboje v úvodních hodinách vás s podprůměrnou skupinou rychle pošlou načítat uloženou pozici.

Co hru odlišuje od tehdy standardního fantasy RPG, je atmosféra. Vesmírné stanice, kyslíkové obleky, laserové zbraně místo mečů. SSI ukázalo, že jejich engine zvládne víc než skřítky v dungeonech, a výsledek dýchá dobovým pulpovým nadšením, které komiksy Bucka Rogerse nesly od dvacátých let. Dnes grafika pochopitelně nevzbudí obdiv — EGA paleta a jednoduché sprity mají své roky. Příběh je lineárnější, než byste čekali od RPG, a svět se místy cítí jako kulisa spíš než živé místo.

Dnes si ji zahraje nejsnáz člověk, který má s SSI RPG oné éry zkušenost a chce si připomenout, jak vypadal žánr, než ho vzali na jiné adrese. V prohlížeči přes DOSBox emulátory funguje bez problémů, ukládání kdykoli doporučuji nastavit jako zvyk od první minuty. Nostalgická hodnota je reálná — ne předstíraná, ne marketingová. Countdown to Doomsday je solidní, trochu zapomenutý kus herní historie z doby, kdy SSI ještě drželo žánr pevně v rukou.