Rok 1987, venku prší, v repráku ticho, protože jsem ho ještě neměl. Roadwar 2000 jsem tehdy hrál bez zvuku, na monochromním monitoru, a stejně mě přikovalo k židli na celé odpoledne. SSI v té době vydávalo válečné simulátory a D&D tituly jak na běžícím pásu, ale tahle hra byla někde jinde.

Apokalyptické Spojené státy, rok 2000, společnost se zhroutila po biologickém útoku. Hráč velí bandě přeživších na kolech — doslova. Jezdíte po mapě amerických měst, rekrutujete bojovníky, shánějte jídlo, palivo a zbraně, a snažíte se dát dohromady tým schopný situaci nějak vyřešit. Žánrově je to mix tahové strategie a RPG, zabalený do textového rozhraní, které by dnes každý druhý člověk zavřel po třiceti sekundách.
Jádro hry tvoří přesuny po americké mapě a tahové souboje mezi konvoji vozidel. Když narazíte na nepřátele, hra přepne do bojové obrazovky, kde manévrujete s auty a střílíte. Není to složité, ale má to hlavu a patu. Mnohem víc času ale strávíte managementem: počty lidí v konvoji, morálka, zásoby, typy vozidel. Přejet z Dallasu do Chicaga zní jednoduše, dokud vám nedojde benzín a polovina gangu neodejde, protože je tři dny hladová. Tahle smyčka rozhodování a důsledků je to, co hru drží naživu.

Co Roadwar 2000 odlišuje od dobových textových RPG jako Rogue nebo Beneath Apple Manor, je měřítko a otevřenost. Nemáte jeden dungeon s jedním cílem. Máte kontinent v troskách a seznam věcí, které musíte stihnout, než vás smete jiná frakce nebo vlastní dezorganizace. SSI tehdy vědělo, jak udělat systém, který se drží pohromadě i bez grafiky. Špatně zestárlo hlavně rozhraní — navigace v menu je zdlouhavá a hra vám vysvětlí minimum, takže první hodina je čistá detektivka, co vlastně máte dělat.

Dnes si Roadwar 2000 sedne lidem, kteří mají rádi hry, kde přežití závisí na logistice víc než na reflexech. Pokud vás baví Oregon Trail nebo starší Wasteland, máte dobrou šanci, že vás ta smyčka pohltí. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez instalace a bez bolestí — to je možná větší komfort, než jsme v roce 1987 měli my.