Borgwar

Borgwar. Název, který zní jako sci-fi horrorem z devadesátek, a přesně to je — taktická střílečka na dos-kompu, která se snaží být strategičtější, než na co má čas.

Jdeš na mise v určitém pořadí, v každé si navádíš menší armádku jednotek po gridové mapě. Cílem je likvidace nepřátel nebo získání objektu. Ovládání je těžkopádné — klikáš na figurku, pak na patičku, kam chceš jít, pak čekáš, jestli se tam dostane bez potíží. Jednotky mají zdraví, municí, různé zkušenosti. Zvuk je příšerný, hudba jakýsi elektronický bzuk.

Co nedává smysl. Mapy jsou malé, tah za tahem se hra kouše do té doby, až vypršetíš. Pathing jednotek je geniálně blbý — jdou tam, kam nechceš, nebo si nejdou jít vůbec. Neměl jsem pocit, že rozhoduju o taktice, spíš se snažím překonat jejich tupost. Grafika je pixelová, ale bez vábivosti Xcomu nebo Jagged Alliance — je tam jen sápací se třída a nudné pozadí.

Borgwar patří do kategorie her, na které se koukneme a řekneme: jo, tohle někdo programoval. Nebyla to snad vůbec zlá myšlenka — střílečka na gridu v tu dobu nebyla běžná. Ale provádění se tříští na hřebíky. Dnes by ses ní nudil pět minut, pak by ti došla trpělivost.

Zahrát si ji dneska znamená koukat do devadesátek skrz zavřené dveře. Kdyby sis ji koupil jako nováček a měl vůli, mohl by tě bavit. Ale s vědomím, co všechno přišlo později, je to jen historická poznámka.