Beyond Columns

Když jsem poprvé spustil Beyond Columns, čekal jsem jednoduchou počítačovou hru. Místo toho jsem našel něco, co si hraje na mystiku a nuda se tu odvěšuje hned vedle ní. Ale pojďme k faktu — tuhle věc vydali někdo v roce 1989 na DOS a je to v podstatě variace na známý ruský motiv.

Beyond Columns je puzzle, ve kterém padají barevné prvky zdola nahoru a ty je musíš skládat do řad a sloupců. Princip je jednoduchý — když dáš dohromady tři nebo čtyři stejné barvy za sebou, zmizí a odsuneme si vítězství. Hra se postupně zrychluje, prostor se plní a tlak narůstá. Sem tam se objeví nějaký power-up, něco se rozsvítí, ale v jádru je to takový puzzle-shooter bez akce — čistá logika a čas.

Ovládání je do puntíku základní — šipky, klikání, rotace prvků. Grafika na tehdejší DOS podmínky je skoro až elegantní v tom, jak málo dělá. Barvy jsou ostré, prvky jasně vidět. Hudba tichá, občas zasní něco bezbarvého. Hra se nehraje, hraje se proti ní — a to je přesně to, co ji dělá zákeřnou.

Beyond Columns nikdy nezískala ústav slávy, kterého si snad zasloužila. Zatímco Tetris ovládl svět, tahle hra zůstala na okraji. Dnes už ani nevíš, koho mít za strůjce, ale to není na škodu — geniální věci často zmizí bez hluku. Mechanika je čistá a těžká. Zestárla? Ne. Grafika je minimalistická, takže se na ní koukat dá pořád bez pocitu, že se ti oči píchají.

Dnes si ji vezmeš do prohlížeče, když se chceš zkoušet s něčím, co tě nebude obtěžovat příběhem ani cinemaem. Půl hodinky je dokonalá doba. Buď strategický, zkoušej kombinace, sleduj, jak se tlak kumuluje. Není to zábava v tom smyslu, jako když se smeješ — je to spíš ten typ hry, kterou po vypnutí chvilku cítíš v rukou.