AxTrons

Tetris a jeho klony měly v osmdesátkách lepší časování než výstřel Radomily Sparotové. AxTrons je jeden z těch titulů, kde se autor koukal na klasiku a řekl si: dám tam trojúhelníky místo čtverců. Zbytek už je jen otázka, jestli to stálo za námahu.

Jde o padající blokovou logickou hru na MS-DOS, kterou spustíš v prohlížeči přes emulaci. Základní princip zůstává — díly padají shora, ty je otáčíš a skládáš do řad, hotové řady zmizí a získáš body. Jednoduchost, která funguje od Tetrisu až do dnešních dní. AxTrons se snaží být originální, ale ta originalita spočívá především v grafické podobě a tempu, které se postupně zrychluje.

Ovládání je intuitivní — šipky na klávesnici, jednoduché. Problém je v tom, že hra nemá velký důvod existovat. Hraje se ji bez větších překvapení, bez formy, která by tě chytila za krk. Není tu ani story, ani zvukový design, který by stál za zmínku. Je to jen prostá implementace dobře známého konceptu, a to i v roce 1989 vypadalo jako zpožděné.

Historicky je zajímavá maximálně jako vzpomínka na dobu, kdy se Tetris klonoval všude — na Atari, na PC, do časopisů. AxTrons si hru jen vzal, nic ji neučil, nic na ní nezměnil, co by stálo za pozornost. Grafika je čistá, ale nudná. Není tu ten vtip, ten živel, který Tetris dělal nezapomenutelným.

Dnes si ji zahrješ asi jen pokud sbíráš retro klony a zajímá tě, jak vypadala konkurence v téhle ligě. Jinak je to dvacet minut hraní a pak ti ji přestane být dost. Kdyby byla zadarmo v nějaké sbírce, OK. Vyhledávat ji? Raději si zahraješ originál.