Zona 0

Tron. Lightcycles. Rok 1991, já sedím před monitorem a táhnu za sebou zeď z pixelů, do které vzápětí narazím. Španělská Topo Soft to neobjevila — ale Zona 0 ten nápad vzala, ořezala na dřeň a hodila ho na PC s překvapivě plynulým výsledkem.

Zona 0 je závodní — přesněji řečeno eliminační — hra s motorkami. Žádný příběh, žádná kampaň. Jedeš, za sebou zanecháváš stopu, a kdo do cizí stopy nebo do zdi narazí, ten vypadl. Aréna se postupně zaplňuje neprůchozími pruhy, prostor se zužuje a panika roste. Jednoduché pravidlo, ale v praxi velice krutá hra.

Ovládání je strohé — šipky nebo klávesy, žádná přeceňovaná konfigurace. Motorka reaguje ostře, zatáčení je instantní o devadesát stupňů, takže každé rozhodnutí je buď správné nebo smrtelné. Obtížnost stoupá s tím, jak přibývají protivníci — počítač hraje agresivně a rád tě uzavře do kouta dřív, než si uvědomíš, že tam vůbec jedeš. Ve dvou hráčích na jedné klávesnici se přátelství testuje spolehlivěji než jakákoliv deskovina.

Topo Soft byl v devadesátkách plodný španělský výrobce, který zásoboval evropský trh lehkými arkádami. Zona 0 není jejich nejambicióznější titul, ale drží se. Grafika je funkční a přehledná — v roce 1991 na CGA nebo EGA monitory vypadala slušně, dnes je to samozřejmě holá geometrie. Zvuk z PC speakeru nebo Sound Blasteru splní povinnost a nezůstane v paměti. Co v paměti zůstane, je ten moment, kdy se aréna zaplní na osmdesát procent a ty hledáš jedinou únikovou linii.

Dnes Zona 0 sedne každému, kdo má deset minut a chuť na něco, co nevyžaduje tutorial. Hra se spustí v prohlížeči přes DOSBox emulaci, načte se za vteřinu a okamžitě ví, čím chce být. Pokud jsi jako já v roce 1991 viděl Tron nebo hrál Snake na kalkulačce, tohle je přímý příbuzný. A pokud ne — základní myšlenka je tak srozumitelná, že první partii pochopíš dřív, než dočteš tento odstavec.