St. Crippens

Když si pustiš St. Crippens na Spectrumu, necítíš hned, co máš dělat. Hra tě prostě postaví před obrazovku a čeká, aby sis sám vyhodnotil, co se děje. To je buď geniální, nebo frustrující — zpravidla obojí najednou.

Jde o textově orientovanou záhadu, kde se pohybuješ místnostmi, sbíráš věci a řešíš, co s nimi. Spectrumovské hry tohoto typu často připomínaly papírové dungeonmaestry převedené do digitální podoby — žádné bombastické grafiky, jenom tvá fantazie a popis. St. Crippens si zakládá na tom, aby tě nutil přemýšlet. Nejde o to běhat a střílět. Jde o to pozorovat, pokusy a schopnost myslet v kategoriích, které herní průvodce nestojí za to ti poradit.

Ovládání je elementární — pohyb kurzorem či jednoduchými příkazy, výběr akcí z nabídky nebo zadávání příkazů. Grafika je Spectrum, jaký znal každý — jednobarvé bloky, přetahování informací do černého nebe, nic lahodného. Takový nižší rozlišovací případ počítačové hry. Ale právě ta střídmost kolem tebe umocňuje atmosféru. Nejsi rozptylován. Je to jako číst knihu, kterou hrraješ.

Speciálně v osmdesátých a devadesátých letech to byla horká věc — puzzle adventury bez ohledu na to, že tě hra nikdy nezkutečně instruovala. Stála a padala na své logice a na tom, jak zvídavý hráč byl. St. Crippens v tom není osamělá, ale patří do linky her, které měly respekt k inteligenci hráče. Pokud jsi hrál Text Adventure nebo Infocom tituly, víš, jak to myslím.

Dnes je to cvičení v sabotáži rozumnosti. Moderní hry tě provádějí za ruku. Tady se vrací dospělý hráč do doby, kdy jsi musel opravdu myslet. Není to zábava v klasickém slova smyslu — je to spíš intelektuální výzva zabalená do pixelů. Pokud hledáš hru, která tě vrátí do duševního světa osmdesátek bez kompromisů, je to správná volba. Jen si vezmi papír a tužku — a trpělivost.