Shuttle

Příručka měla přes sto stran. To mi v roce 1992 nepřišlo jako varování, ale jako výzva. Dneska vím, že to bylo varování.

Shuttle od Vektor Graphics je simulátor raketoplánu NASA — a tím nemyslím arkádovou hračku, kde mačkáš mezerník a letíš do vesmíru. Myslím tím simulaci startu, orbitálního letu, dokovacích manévrů a přistání s třídecibalizační přesností. Rok 1992, DOS, a hra, která si nedělala iluze o tom, koho chce oslovit.

Kokpit je nacpaný přepínači, budíky a displeji, které všechny něco dělají a všechny se vám pomstí, když je budete ignorovat. Správná startovní sekvence zahrnuje desítky kroků, a pokud je neprovedete ve správném pořadí, mise buď neproběhne, nebo — a to je horší varianta — proběhne špatně. Myši si nevšímej, tohle je klávesnicová záležitost. Fyzikální model byl na svou dobu poctivý: orbitální mechanika, řízení polohy v beztíži, atmosférický vstup se skutečným řízením tepelné zátěže. Nic se neděje automaticky, pokud to tak sám nenastavíš.

Co Shuttle přineslo, byla věrohodnost v době, kdy většina „simulátorů" měla k realitě daleko. Byl to software pro lidi, kteří si opravdu chtěli sednout za konzolu raketoplánu a pochopit, jak to celé funguje — ne pro ty, kteří chtěli zažít pocit hrdiny. Dneska samozřejmě zestárlo rozhraní i grafika, a bez příručky jste ztraceni přesně tak, jako jste byli ztraceni tehdy. Jenže příručka je k dispozici ke stažení, a kdo se do ní zakousl, ten ví, že je to vlastně docela čtivý technický dokument.

Dnes si Shuttle zahraje málokdo pro zábavu v tradičním slova smyslu. Sedne tomu, kdo má zájem o kosmonautiku a chce vidět, jak se tahle témata dala zpracovat v éře, kdy o NASA hry stály. A pak tomu jednomu člověku ze sta, který příručku opravdu přečte, posadí se k emulátoru a s klidnými nervy provede celou startovní sekvenci. Ten člověk bude spokojený. Ostatní vypnou okno po dvou minutách.