Operation Combat II - By Land, Sea, & Air

Jestliže někdo tvrdí, že devadesátky byly zlatou érou strategií, zřejmě si Operation Combat II nikdy nezahrál. Nebo si na ni zapomněl — což není divu, tahle hra je jedna z těch, co se ztrácejí v mrákotinách katalogu DOSovských titulů jako by nikdy neexistovaly.

Jde o tahovku se vojenským nádechem, kde velíš jednotkám přes moře, vzduch i souš. Mapa na monochromním displeji, jednotky reprezentované písmeny a čísly, příkazová řádka místo ikon. Klasika turnovky z osmdesátek a rané devadesátky — už by to mělo znít povědomě každému, kdo zažil Panzer General či Warlords.

Ovládání se táhne přes texty a menu. Vybeš si jednotku, zadáš pohyb, počkáš, až se střídá na tebe znovu. Bez animací, bez zvuků, které by tě upoutaly. Grafika je brutálně účelná — informace na mapě, nic víc. Když se střelí, dozveš se o tom řádkou textu. Někde mezi Battleshipem na papíře a počítačovou válkou bez dramatičnosti. Není to špatně, není to ale ani zajímavě. Jen nudně efektivně.

Ve skutečnosti ale tahle hra patří do třídy her, které své hráče nebaví dramatickou scénografií, ale matematikou. Když si za chvíli uvědomíš, že stoupáš v pozici moci, že tvoje plán s odsunovaným letectvem vážně funguje — pak je to ono. Jenže dostane tě to leda kdyžses ten typ hráče, kterému nevadí, že si představuješ dramatiku sám v hlavě.

Dnes? V prohlížeči (přes emulátor DOSu) se na ni kouká především jako na artefakt. Pravidla nejsou složitá, ale obsrvé není pochyb, že jde o jednu z mnoha bezejmenných pokusů o strategii, které se v devadesátkách zrodily a zemřely nezaznamenány. Hraje se ji, chceš-li vědět, z čeho se vaří moderní tahovky — nebo když si nevezeš svůj kávu někam, kde se otáčejí jen ti opravdu zapomenutí tituly.