Mister Gas

Když se v polovině osmdesátek hrály pixelartové hry o postačích s nafukovacím břichem, věděl si každý, co od nich čekat. Mister Gas sem tam patří — není to nic převratného, ale má si co říci.

Jde o velmi jednoduchý platformer, kde se pohybuješ po scénách plných překážek a sbíráš věci. Tvá postava je něco jako nafukovací pán, kterého dostaneš do cíle bez toho, aby tě zabil neprůhledný herní design nebo jedovaté bodce na místech, kde je nejméně očekáváš. Nejedná se o nic složitého — skákaš, vyhýbáš se nebezpečí, řešíš jednoduché logické úkoly typu „vezmi si tuhle věc, abys se dostal tam".

Ovládání je, jak se počítalo v devadesátkách: přímočaré a tuhé. Tvoje postava reaguje s určitou setrvačností, která člověka občas dostane, ale je to spíš vlastnost doby než bug. Grafika si s DOS přální elegancí pohrává s pestrými barvami — nic extra, ale na tu dobu docela zábavné. Zvuky tu jsou spíš případné než záměrné — skrz-skrz, a je po zvuku.

Na co se obzvlášť pamatuje? Vlastně se nepamatuje skoro vůbec. Mister Gas byl jednou z tisíců her, které si vyloženě nikdo neváží. Nebyl špatný, jen zapomenutelný — průměrný platformer bez vlastní tváře, který ti dá pár hodin zábavy a pak zmizí z paměti.

Dnes si ji zahrát? Když máš nudu a chceš vychutnávat si starou mechaniku bez předstírání, že to je umělecké dílo. Není to Malá Ida a není to ani Manic Miner. Je to jednoduše retro platformer, který funguje tak, jak jeho tvůrce zamýšlel — bez lesku, bez efektů, čistě na věc.