Mech

Jste ve kabině osmdesátitunového kolosa a tlačíte páku dopředu. Země se začíná třást. Takhle to vypadalo v polovině devadesátek, když se na obrazovce DOS-ka poprvé rozhýbala fullscreen 3D mechanika — a Mech z roku 1994 byl přesně takový zážitek.

Jde o simulátor pilotování obřího robota v pohledu z kabiny. Nejsi v nějakém arcade sci-fi — máš předsádku, palubní desku, radarové okénko, počitadlo paliva a zbrojní systémy. Cílem je plnit mise: ničit nepřátelské jednotky, chránit pozice, překonávat terén. Nastavuješ si obtížnost, typ mechaniky, zbrojení — jak si zamanout. Hraje se na klávesnici, ovládání je jednoduché, ale přístup je simulační spíš než arkádní.

Grafika je to surová 3D v rezolucí, která dnes vypadá jako lego cihly. Terén se kreslí v perspektivě, jednotky jsou pixelové pytlíčky, exploze jsou bílé plameny jako u pexesa. Zvuk — když střílíš z kanónu, ozve se to jako zatlukaný kovový sud. Ani náznak melodií, jen efekty. Všechno to dohromady působí stroze, skoro průmyslově, což hře jaksi sedí.

Mechanika je její síla i slabost. Ovládáš stroj přesně — zatáčení, zkoš holemi, sprintuj, nastřílíš si palivo a municí. Ale hra je vlastně statickou střelbou z pevné pozice oproti stále prudším nepřátelům. Po deseti misích si uvědomíš, že se opakuješ. Nejde o rozepjatou kampaň, spíš o sadu zadaných scénářů, kterými si procházíš a kde čekáš, kdy to skončí.

Mech reprezentuje dobu, kdy se indie tvůrci (často jednotlivci) pokoušeli vytvořit hry, které by konkurovaly Wolfenstein 3D nebo raným titulům Microprose. Ambice byly větší než rozpočet. Hra je hratelná, na chvíli poutavá, ale nemá hloubku, aby tě držela měsíce. Zestárla jako veškeré 3D z té doby — grafika je nepoužitelná, hratelnost chladná. Nicméně: pokud tě zajímá, jak vypadala počítačová hra z roku 1994 bez velkých financí a s chudobou stylu, tady to máš.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči spíš jako relikvii než zábavu. Ale přesně proto — když budeš scrollovat sbírku starých her a narazíš na Mech, zmáčkneš to a řekneš si: „Tak takhle to vypadalo v devatenáct-devadesáti-čtyřech." A možná tě překvapí, že to vůbec běží.