Katie's Farm

Když Katie's Farm vstoupila do mého počítače v devadesátkách, věděl jsem, že tohle nebude žádná rozpočtovaná megaprodukce. A byla to pravda — ale tím podivnějším způsobem zajímavá.

Jde o simulátor farmaření na DOS-u, kde si hratel starala Katie a měl(a) si na starosti chod malé farmy. Není zde heroická zápletka ani dramatické střetávání se soupeři. Jen ty, pole, zvířata a čas. Mechanika je přímočará: zasazuješ plodiny, pečuješ o zvířata, sbíráš úrodu, prodáváš ji a koupiš si vybavení nebo zvířata nová. Cyklus sezón, cyklus let. Občas přijde počasí, která ti překazí plány.

Ovládání je jednoduché — tahový systém, klikání na pole a objekty. Grafika připomíná stavebnici z plastu: barevné, ale bez ambiocí na realismus. Zvuky si vzpomenu jen jako na tichý podvod — pár bípů a to je vše. Hra nás neháže na zemljanku s nepředvídatelnými katastrofami, spíš ti nabízí pomalý, kalkulovatelný rytmus. Člověk brzy pozná, co je pro farmu dobré a co ne. Chyby tě kostí ekonomicky, ne dramaticky.

Katie's Farm není zábavou v dnešním smyslu — není tu vítězství ani porážka, jen soukromá účetnictví. To je právě to, proč ji v podstatě nikdo nezná. V devadesátkách plnila roli něčeho mezi edutainmentem a prostým časokilačem. Tancovala mezi žánry a nikde nezanechala výrazný otisk. Nejde o špatnou hru, jen neuroticky průměrnou.

Dnes? Když jsem si ji spustil v emulátoru, bylo to jako otvřít starý deník. Nic senzačního, ale něco podivně usedavého. Pokud máš rád pomalou strategii bez stresování, bez tlaku a bez bodů, můžeš si ji spustit. Je to farmaření bez ambicí — a právě to ji činí specifickou. Sedne ti, jestliže chceš hrát něco, co tě nenutí být lepší, jen jiné.