Gary Grigsby's Pacific War

Návod na hru začíná slovy, která dnes vypadají jako varování: „Abyste porozuměli válce na Pacifiku, musíte pochopit logistiku." V devadesátkách to byla zlá zpráva. Gary Grigsby's Pacific War z roku 1992 vám logistiku prodá tak důkladně, že si během první hodiny budete dělat poznámky na papír.

Jde o ambiciózní simulaci druhé světové války v Tichomořském regionu — od Havaje až k australskému pobřeží. Vaším úkolem je buď bránit americké pozice, nebo je za Japonsko převzít. Hra vám nedá načmárat si nic do předdělané mise. Všechny technologické stránky, průmyslová produkce, doprava zásob, opravy lodí, čas potřebný na přesuny jednotek — to vše je součástí výpočtu. Počítač si pamatuje každý tank, každou kachnu v trupě a každý litr paliva ve skladišti.

Hraje se na šestnáctkových políčkách na mapě velkého měřítka. Pohled shora, těžkopádné menu, nudá z monochromních barev DOS okna. Animace neexistují. Jeden tah může trvat deset minut, pokud počítač kalkuluje manévry. Přestože jste zvyklý na turnové strategie, tady vám řetězené příkazy a automatizace chybí. Musíte klikat ručně, znovu a znovu. Když se voják pohybuje přes oceán pět týdnů, sledujete ho krok za krokem.

Přesto — a je to podstatné — hra vás vtáhne. Není zde žádného glamouru. Žádných animovaných scén, žádného trubačského fanfáru. Jen černobílá taktika, která vás přiměje myslet. Chyba v logistice vás připraví o další měsíc. Podcenění letectva znamená ztrátu převahy nad archipelagem. Rozhodnutí, jestli poslat lodě na Guadalcanal nebo Bougainville, nemá jednu správnou odpověď.

Dnes je Pacific War pořád hratelná v prohlížeči přes DOSemu. Grafika vás nebude bavit ani v přeneseném smyslu — je to pracovní deska. Ale když vám dojde, proč právě ta forma existuje, když cítíte váhu cada rozhodnutí, hra se stává zajímavá. Není to desková hra převedená do počítače. Je to počítač, kterému nezáleží, jestli se vám líbí.