Formula One

Mám tady před sebou disketu s nápisem Formula One z roku 1994 a hned mě napadá, jak se věci změnily. Tenkrát to byla vůbec první velká simulace motosportu na PC, která se opovážila konkurovat Amigám a jejich etablovaným titulům. Bylo to odvážné.

Jde o simulátor monopostů jednoduše řečeno. Vyberete si Grand Prix z calendáře, posadíte se do kokpitu a snažíte se projet tratí nejrychleji – ať už jste sami, nebo v turnaji přes celou sezónu. Tratě jsou zde jako v reálu, včetně kurzů tehdejších týmů a pilotů. Cílem je samozřejmě vítězství, ale jak v mnoha tehdejších simulátorech je důležitější proces – kvalifikace, startovní strategii, brzdy, pneumatiky.

Ovládání je typický arcade-sim hybrid devadesátek. Není to hardcore Richard Burns Racing, ale ani to není OutRun. Volant nebo klávesa ti umožní zatáčet a zrychlovat, brzdit. Fyzika aut není nejjemnější – více se podobá hře na počítači, kde formule jen velmi zhruba připomínají reality. Ale to nebyla chyba, byla to nutnost. Tehdejší počítače by to jinak nezvládly. Hraje se to víc v hlavě než v reflexech.

Těch pár let, který Formula One vznikala, přinesl PC skok vpřed. Tady vidíš, jak se inženýři snažili tvůrovat něco, co existovalo hlavně na Amigách a Commodorech. Grafika je pixelová, zvuk z PC Speakeru je prakticky neexistující, ale je to pěkně hratelné. Zestárlo? Samozřejmě. Dnes by si ji nikdo neuvědomil jako geniální. Ale měl přesný smysl – ukazovat, že i PC může být seriózní závodní platforma.

Když si ji dnes zapneš v emuláru s volantkem, překvapí tě, jak pěkně se to hraje. Nejde o realistickou simulaci v duchu moderní F1 22, ale o něco jiného – o poctivou hru, která tě donucuje myslet na brzdné body, ideální linie a kdy nejlépe zatočit. Je v tom určitá čistota, která se v novějších verzích díky všem těm vrstvám technologie trochu ztrácí. Zastaralo to, ale dobře.