Final Lap 3

Namco mělo v automatových závodech výsadní postavení a řada Final Lap byla jedním z důvodů proč. Třetí díl z roku 1992 pokračuje v tom, co sérii definovalo — formulové závody stavěné na propojení více skříní, aby proti sobě jelo víc lidí zároveň.

Tohle je klíč k pochopení celé série. Doma jste v roce 1992 jezdili proti počítači, v herně jste seděli vedle kamaráda ve vlastním sedadle s vlastním volantem a viděli ho na trati před sebou. Automat to řešil kabelovým propojením a bylo to zážitkově něco úplně jiného než split screen. Přidejte volant se zpětnou vazbou v podobě odporu, řadicí páku a pedály a máte důvod, proč lidé do těchhle skříní sypali mince.

Jízdní model je arkádový: rychlost je vysoká, kontakt s ostatními vozy vás srovná nebo roztočí, ale závod nekončí, a hlavním nepřítelem je čas na kontrolních bodech. Trať se čte dopředu — brzdit se musí dřív, než zatáčka vypadá, že to potřebuje.

Grafika běžela na dedikovaném hardwaru s hardwarovým škálováním spritů, takže obraz byl plynulý a rychlý způsobem, jaký tehdejší domácí konzole nedokázaly napodobit.

Na OldGame.cz si hru spustíte přímo v prohlížeči přes emulaci automatu. Počítejte s tím, že na klávesnici nebo gamepadu jde o jiný zážitek než ve skříni s volantem — základ hratelnosti to ale nezmění. Krátké závody, jasná pravidla, žádné vysvětlování. Kdo chce vědět, čím se herny bránily nástupu domácích konzolí, má tady názornou odpověď: nabídly zážitek, který se doma nedal poskládat ani za nemalé peníze.