Father World

Když si pustíš Father World, druhý šplh se stane jediným místem, kde opravdu stojí za to zůstat. Všechno ostatní je jen procházka bez zájmu.

Jedná se o tucťovou plošinovku z roku 1994 pro DOS. Hraje se za jakéhosi chlapíka a skáčeš přes prekérní platformy, sbíráš předměty a házíš si granáty na nepřátele. Zasazení? Nic zvlášť — nějaký roboticko-dystopický svět bez story, která by tě zajímala. Cíl je primitivní: dojít na konec levelu, ne padnout. To je vše.

Ovládání funguje, i když bez grrácie. Postava se pohybuje trochu pomalu, skok má rozumný oblouk, zbraň se ovládá bez céličky. Grafika je pixelová, ale nekonstantní — chvílí je to hezké, jindy to vypadá jako náčrtek. Zvuky? Bezvýrazné pípnutí, které si stejně za chvíli nevšímáš. Nejedná se o hru s chybami — jen s tím, že úrovně nejsou promyšlené na kousku. Padáš do mezer, které nejsou vidět, a nevíš, kam dál. Druhá úroveň je výjimka — tam je design čitelnější, průchodnost lepší, rozmazlenost chvíli ustoupí.

Father World si nikoho nezapamatoval. V devadesátkách byl saturován bezpočtem slušnějších skákacích her — Lemmings, Commander Keen, dokonce i slabší klony měly víc osobnosti. Tahle hra ani neměla ambici být čím víc než vykřičenou procházkou.

Dnes na ní nic nevidíš. Pokud tě zajímají archaické plošinovky z počátku devadesátek, podívej se spíš na klasiky, které měly něco do sebe. Father World nabízí jen skrz skrz průsvitnou snahu — a i ta se často nezdaří.