Esta reseña aún no está traducida — mostramos el original (Čeština).
Tabulkový kalkulátor. To je všechno, co potřebuješ vědět — a zároveň nic. CA-SuperCalc z roku 1992 je jedním z těch programů, které si už nikdo nepamatuje, přestože procházely rukama tisíců lidí. Vezmeš ho, otevřeš a rozumíš mu na první pohled, protože to, co dělá, je tak obyčejné, že už tě to nemá čím zaujmout.
Jde o konkurenci Excelu a Lotusu z doby, než se titul nejlepší tabulkový procesor stal synonymem pro něco samozřejmého. SuperCalc dělá přesně to, co očekáváš: mřížka buněk, vzorce, součty, třídění dat. Pracuješ v prostředí, které vypadá jako každý jiný DOSový kalkulátor té doby — šedivé, funkční, bez zbytečností. Bez lesku, bez ohledu na uživatelský zážitek, jak ho chápeme dnes.
Hraní? Ne, to není správné slovo. Práce. Zadáváš čísla, stavíš vzorce, bojuješ s příkazovým řádkem a klávesou Enter. Není v tom nic, co by tě bavilo — právě naopak. Každá minuta strávená v SuperCalcu je minuta, kterou bys raději věnoval čemukoliv jinému. Je to jako pít vlažnou vodu bez příchuti jen proto, že máš žízeň.
Což je ironie, protože právě to dělá takové programy zajímavými z odstupu. Byly to nástroje, na kterých běžely skutečné věci. Nějaký účetní na nich koukal na faktury, nějaký manažer počítal projekce, a SuperCalc tiše pracoval na pozadí — spolehlivý, nudný, nenahraditelný. Tenhle konkrétní software se ztratil v mase konkurence, kterou postupně pohltil Excel. A svět měl nejspíš pravdu.
Dnes? Nebude tě to zajímat. Otevřeš si ho v prohlížeči, pokud máš chuť na retro, a během pár minut pochopíš, proč je mrtvý. Není špatný, je jenom zbytečný. A zbytečnost je v historii počítačů nejkrutější soud.
old