Bap!!!

Když se hra jmenuje Bap!!!, očekáváš něco hravého. A dostaneš právě to — třaskavou, hlasitou, jednoduchą zábavu z devadesátek, kdy nikdo neřešil, jestli je něco „designově korektní".

Bap!!! je arkádní střílečka v nejjednodušší podobě. Stojíš na obrazovce, věci se na tebe řítí, ty na ně kouluješ. Platforma? MS-DOS, to znamená čtvercový pixel, zvuky jako od staré videohry v automatu, a ovládání na klávesu. Není tady fabule, není tady příběh — jen ty versus všechno ostatní. O titul musíš bojovat na vlnách stále agresivnějších nepřátel. Čím více odstrělíš, tím více jich přijde. Matematika špinavého plachtění.

Hraje se to na reflexy. Pohyb, palba, pohyb, palba. Žádné chytrování, žádné ukrývání za zdi. Hra ti dá sekundu na rozhodnutí, pak tě zradí. Ovládání je přímočaré — pohyb jedným směrem, střelba druhým. Zbytečná jemnost by tu byla na místě, ale tahle hra zná jen hrubost. To je její síla. To je také její slabina — když se ti to jednou omrzí, nemáš důvod se vracet.

Bap!!! je výrazem své doby. V devadesátkách byly podobné střílečky v každém počítačovém kabaretu, v každé sbírce shareware her. Byla to hra, kterou jsi hrál zadarmo nebo za symbolické peníze, a byla to nejčastěji exactně taková — prostá, hlučná, hyperkinetická. Dnes už takové věci nikdo nedělá. Hra zestárla jako původní zvukový film — zajímavá z hlediska historie, ale k hraní už zbytečná.

Pokud tě táhne retro zábava bez hlubšího smyslu a pamatuješ si, jak jsi podobné věci hrál v počítačovně na střední, zaříznout to můžeš v prohlížeči přes emulátory. Bap!!! ti bude stát tři, čtyři minuty. Pak budeš vědět, co to je. Více už není třeba.