Lane Mastodon vs. the Blubbermen

Blubbermen jsou tlusťáci. A Lane Mastodon je samec, který se s nimi musí popasovat pomocí věcí, které najde a zkombinuje. Tohle je osmidesátá léta v čisté MS-DOS podobě — adventura s textovým a grafickým oknem, kde se číst a koukat musí zároveň.

Hra tě vysadí do nějakého světa plného těchto modrých tlouštíků a čekají od tebe, abys koukal, kam jdeš. Sbíráš věci, kombinuješ je, mluvíš s postavami. Grafikou jsou to pixely, textem je to klasická adventura. Zvuky? No, zvuky jsou takové, jaké bývaly — spíš ozdušeníčka než hudba. Cíl je prostý: vějdi dál, vyřeš puzzle, přežij.

Problém je, že puzzle často nejsou logické. Kombinuješ předměty naslepo. Když nevíš, co dál, jdeš všechny místnosti znovu a znovu, klikáš na všechno jako o život. Časem tě to dostane — máš vzorec, znáš rituál, ale zábava to není. Spíš pílka. Grafika je slušná pro rok 1988, těch pár animací tě podržím, ale hra nemá to, co by ji dělalo neodolatelnou — nemá grácii, nema vtipné zápletky, chybí jí osobnost.

Lane Mastodon vs. the Blubbermen je průměrná adventura, kterou v devadesátkách hrál správný člověk, když neměl lepší — tedy skoro nikdy. Nezačínej s ní, pokud si chceš vychutnat dobrou pointu-and-click logiku. King's Quest, Space Quest, Monkey Island — ty stály za to. Tahle hra se hraje jako povinnost.

V dnešních interaktivních emulátorech si ji vezmeš tak na pátek večer, když ti bude dost všech moderních věcí. Překvapí tě, jak málo z ní zůstalo v paměti, ale i to je zajímavé — vidíš, proč se některé hry zapomínají. Nejsou špatné, jsou jenom bez duše.