Espionage

Špionážní mise v osmdesátkách na DOSu se neobešly bez nesmyslně složitého ovládání a frustrující fyziky. Espionage je přesně takový případ — hra, která tě chce přesvědčit, že jsi chladnokrevný agent, ale všechno tě vede k tomu myslet si, že jsi nemehlo.

Jde o plošinovku s akcí zasazenou do studenoválečného prostředí. Běháš po úrovních, skáčeš přes propasti, sbíráš věci a máš za úkol dosáhnout konce levelu, aniž by tě chytili střelci či stroje. Nic složitého na papíře. V praxi je to boj s ovládáním, které reaguje, jako by hrdina vážil tunu a klouzal po ledu.

Skok funguje a nefunguje zároveň — když si myslíš, že letíš dál, zarazíš se o neviditelnou stěnu. Střelba je pomalá, nácvik je zdlouhavý a mapy jsou sice promyšlené v tom smyslu, že tě nutí přemýšlet, ale často spíš frustrují než motivují. Grafika je funkční, zvuky z PC speakeru připomínají pokus o atmosféru, která se nikdy plně neujala.

Espionage patřil v osmdesátkách mezi ty pokusy, kdy se všichni snažili udělat akční plošinovku po vzoru Castlevanie či Metal Slugu, ale chyběly jim peníze, čas i talent na to, aby to zafungovalo. Hra má svůj kult, ale spíš proto, že existuje, ne proto, že by byla skvělá.

Dnes je to především historický artefakt — důkaz toho, že ne každý nápad se povedl. Když hledáš retro zábavu z devadesátek, jsou tu lepší cíle. Pokud tě ale zajímají zapomenuté kousky éry DOSu, je to vzdálená historická poznámka, kterou si otevřeš v prohlížeči.