Dungeon Explorer- Dungeon of the Beast

Dungeon Explorer: Dungeon of the Beast je typ hry, kterou si při vypnutém monitoru vlastně ani neuvědomíš, že hrála. Ne z důvodu, že by byla nudná, ale proto, že se v ní ztrácíš stejně jako v jakémkoliv průměrném labyrintu — bez mapy, bez cíle, bez jakéhokoliv důvodu, proč bys měl pokračovat dál.

Jde o dungeon crawler z počátku devadesátek, který tě pošle do podzemí plného monster a klenotů. Pohybuješ se v první osobě pohledem, prozkoumáváš místnosti, sbíráš věci a střílíš do všeho, co se ti postaví do cesty. Jednoduchá formule — jako Wizardry nebo Might and Magic — jenže bez jejich vyzívavých puzzle nebo atmosféry, která by tě držela u obrazovky.

Grafika je primitivní i pro rok 1990 — jednoduché stěny, jednoduchý rastr, jednoduché nepřátelé. Zvukový doprovod minimální. Ovládání funguje, ale pocit z toho je depresivní — klikáš, padáš, mrtev. Zase od začátku. Není tu žádný důvod, proč by si postava měla popamatovat z předchozí procházky. Hra neví, co si s hráčem počít, tak tě nechá bloudět a zabíjet stejné tváře znovu a znovu.

Dungeon of the Beast se na přelomu osmdesátek a devadesátek ztrácí v záplavě ambicióznějších dungeon crawlerů. Zatímco hry jako Eye of the Beholder budovaly atmosféru a taktiku, tahle tu měla maximálně jako vedlejší produkt zbytku kódu. Jej přednosti? Není jich mnoho. Díl do sbírky fan-retro her o devadesátkách? Snad jako kuriozita.

Dnes si ji zahrát stojí za to jen ze čistě historického důvodu — podívat se, jak daleko dozadu dungeon crawlery začínaly a proč se jich postupem času zbavilo to, co vám v tuhle dobu nestálo za to poslouchat. Není to hra, kterou bys hledal, ale pokud ji najdeš v archivu, nebudou ti chybět ani vteřiny v tom, abys věděl, proč si ji skoro nikdo nepamatuje.