cRIMe

Kriminalista se plazí temnou ulicí a snaží se nezvednout hlavu příliš vysoko. V roce 1985 nebyla osobní bezpečnost při řešení zločinů právě priorita, a právě tohle je jádro cRIMe — obscurní investigativní hry, kterou tenkrát jen pár Doswelů vůbec vidělo.

Hraješ jako detektiv, který putuje po městě a pátrá po stopách zločinu. Není tu běžná akce s bouchacími pistolemi — místo toho sbíráš důkazy, rozhovoruješ se s podezřelými a snažíš se skládat mozaiku skutků. Hra ti dává svobodu, kam půjdeš a v jakém pořadí si věci podrobíš. Mohou tě zavést do hospody, k místnímu šmejdu, ke složitým vrstevníkům — každý čeká s vlastní verzí toho, co se stalo.

Ovládání je pomalé a pečlivé. Pohybuješ se po volné mapě pomocí kurzorových kláves, klikaš na lidi a místa, čteš texty. V devadesátkách by lidi řekli, že je to „adventura s prvky simulace", dnes bychom to spíš nazvali point-and-clickou bez mrknutí. Grafika je spartánská — čárové figury na černém pozadí, zvuky jednoduché, někdy až bolestivé na sluch. Přesto je v tom něco podmanivého. Hra tě nebaví tempu, ale logickou stavbou případu.

cRIMe je zajímavá právě proto, že v osmdesátkách byla skoro všechna dobrodružství na počítači o mečích a kouzelníkách. Tady se řešíš běžný městský zločin, mluvíš s normálními lidmi a snažíš se najít vinu. Není tu vysoké skóre ani dramatické finále — spíš tiché uspokojení, když si uvědomíš, že logika případu vlastně držela pospolu.

Dnes na to koukneš a vidíš především historický artefakt. Grafika bolí oči zvyklé na cokoli pozdějšího, tempo hraní nevyhovuje nikomu bez trpělivosti. Zároveň ale vidíš, jak nebyl průkopnickou hru — bylo ji těžké koupit, těžké ji spustit, těžké ji dokončit bez manuálu. Právě proto na ni zapomněli všichni. V prohlížeči si ji můžeš zahrát jako svědka doby, kdy hra nebyla zábava pro všechny, ale jen pro pár zvědavců s DOS-promptem v krvi.