Chimaera

Chimaera je jedním z těch titulů, které se při otevření seznamu her z počátku dvacátého prvního století příliš neozývají. Přitom jde o tichého kreslíka v rohu, kterého stojí za to poznat.

Jde o grafickou adventuru s prvky logických hádanek, kterou vydalo neznámé studium v roce 2002 pro PC. Zasazujete se do průšvihu mezi světy — magické království, kde se běžné přírodní zákony chvějí a nic není tak jisté jako to, že dveře vedou tam, kam byste čekali. Cílem je venku — jít dál, zjistit, co se vlastně děje, a popadnout kousky příběhu, které jsou rozházené kolem.

Hraní je pomalé a meditativní. Klikáš po prostředí, sbíráš předměty, kombinuješ je, a pak jdeš hledat, kam je vložit. Není v tom válka s časem ani paniky. Atmosféra je dusná, občas až mlhavá — tak nějak připomíná hry Neviditelného Věku od Sierra, jen s méně českýmí hlasy a s tišší hudbou na pozadí. Ovládání je jednoduché, ale pomalejší, než bys čekal. Někdy se zdá, že hra čeká, aby si sám uvědomil, co máš dělat, než aby ti to nabídla.

Chimaera stojí na své bizarní logice a chabé výměně dialogů. Není to systém, kterému se snadno učiš. Ale když se do toho zarytíš — a to trvá chvíli — zjistíš, že hra má smysl. Něco jako starý hrob, z kterého kouká logika z jiného věku.

V dnešní době není Chimaera hrou pro ty, kteří chtějí okamžité uspokojení. Je to hra pro pomalého čtenáře, který nemá spěch a kterému nevadí, když si musí sám překlikat graficky plochou obrazovku a slouchá kousky příběhu, které zní jako přečtené z knihy na noc. V prohlížeči se hraje dobře — je to Point and Click, takže technologie nestojí v cestě.