Double Dribble

Basketbal na monitoru ve čtyři odpoledne, táta ještě v práci, já přilepený k joysticku — a na obrazovce se schyluje ke smeči. Double Dribble od Konami tohle umělo udělat i na skromném PC hardwaru přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Double Dribble je arkádový basketbal. Žádná manažerská nadstavba, žádné statistiky z pěti sezon — prostě dvě mužstva, jedno hřiště a koš, do kterého chceš dostat míč dřív než soupeř. Konami tenhle žánr znala dobře; ze stejného studia vyšel i hokejový Blades of Steel, u kterého reklama na Double Dribble běžela přímo v herních přestávkách. To byla tehdy docela drzost, ale taky důkaz, že Konami věděla, co prodává.

Hra se ovládá jednoduše — pohyb, přihrávka, střela. Na PC verzi záleží, jestli jsi měl gamepad nebo se mačkal na klávesnici, protože joystick byl tehdy luxus, ne standard. Největší lákadlo byly animované sekvence smeče: pokaždé, když ses dostal do správné pozice, hra přepnula do detailního záběru na koš a ty jsi sledoval celou akci zblízka. Na tehdejší poměry to bylo velké divadlo. Dnes to vypadá jako animace z učebnice, ale v roce 1990 ti u toho klesla čelist.

Co zestárlo špatně? Umělá inteligence je předvídatelná do té míry, že po chvíli hraješ spíš sám proti sobě než proti hře. Bez druhého hráče na stejné klávesnici se nadšení rychle vytrácí. Tempo je arkádové — místy až chaotické — a pravidla basketbalu jsou spíš inspirací než závazným předpisem. Ale to Double Dribble nikdy neskrývalo. Bylo to sportovní akční, ne simulace.

Dnes Double Dribble sedne těm, kdo si chtějí osvěžit paměť nebo zjistit, z čeho vyrostly pozdější sportovní arkády. V prohlížeči si ji zahraješ za pět minut bez instalace, a i když ji po dvaceti minutách zavřeš, pochopíš, proč tehdy fungovala. Konami v té době zkrátka uměla udělat ze čtyř barev na obrazovce pořádně nabitou chvíli.